Rodiče ho k plavání vedli odmalička. Pocity z olympijských her jsou prý nepopsatelné
Pocházíte z rodiny plavců, byl jste k plavání vedený, nebo jste začal sám?
Bazén k naší rodině patří odjakživa. S plaváním jsem začal už krátce po narození, moje maminka vedla kurzy pro děti. V bazénu jsem byl moc spokojený. Když jsem šel do první třídy, trénoval jsem u Kláry Zemanové, naučila mě základy techniky. Po pár měsících jsem byl na prvních žákovských závodech v Pardubicích. Ze začátku jsem se věnoval i judu a triatlonu, ale čím jsem byl straší, tím méně času mi zbývalo na ostatní sport. Nakonec jsem s ním přestal úplně. Úspěchy přicházely pomalu, ale proplaval jsem se až do skupiny závodních plavců.
Ve vodě jste dvakrát denně, z čeho se váš trénink skládá?
Můj režim se skládá z několika částí. Základem jsou samozřejmě tréninky ve vodě, a to dvakrát denně až dvě hodiny. Další důležitou součástí je suchá příprava, kterou mám dvakrát týdně. Většinou jde o běh, silové cvičení nebo posilování. Takovou zátěž bych nezvládl bez správné regenerace ve formě sauny, ledového bazénu nebo masáží a fyzioterapie. K mému celkovému životnímu stylu patří i zdravá strava, kterou se snažím si hlídat. Hodně důležité je taky chodit brzy spát, většinou chodím kolem deváté nebo desáté.
Co pro vás znamená jíst správně?
Jím hodně pestrou stravu s dostatkem živin, aby se moje tělo dobře regenerovalo a měl jsem energii do tréninku. Musím poděkovat svojí mamince, která se o mě skvěle stará a vaří mi jídlo, které potřebuju. Samozřejmě někdy zhřeším, nejčastěji to jsou dortíky. Sladké je celkově moje slabina, ale snažím se mu vyhýbat, jak jen to jde.
Začal jsem makat na 200%
Když pomineme olympijské hry, jaké jsou vaše největší úspěchy?
Mojí první opravdu velkou soutěží byl Mezinárodní evropský festival mládeže v Györu v roce 2017, kde jsem získal bronzovou medaili na 100 metrů zaplavaných znakem. Tím jsem odstartoval svoji plaveckou kariéru. O rok později jsem překonal první český juniorský rekord a povedlo se mi kvalifikovat se na mistrovství Evropy juniorů, kde jsem se probojoval až do finále.
Jak jste se na olympijské hry dostal?
V roce 2021 jsem však na Mistrovství Evropy v Budapešti limit na Olympijské hry pokořil a splnil si tak svůj dětský sen. Nebylo to jednoduché, protože přišel koronavirus a s ním i uzavírání restaurací, bohužel i bazénů. V ten moment jsem byl úplně bez tréninků a závodů.
Jak vypadala vaše příprava na Tokio?
Před přesunem do olympijské vesnice jsem strávil dva týdny na tréninkovém a aklimatizačním kempu. Trval dva týdny a probíhal v Japonském městě Kochi. Ladili jsme poslední detaily a zvykali jsme si jak na změnu času, tak na velmi vlhké a teplé podnebí. Celou dobu jsme museli dodržovat velmi přísná epidemiologická opatření, na pokoji byl každý sám. Mohli jsme se pohybovat pouze na našem patře hotelu a nebo na bazéně. Za celou dobu kempu jsme se nesetkali s nikým z veřejnosti, aby jsme minimalizovali možnost nákazy. Se soupeři jsem se tam také nevídal, v hotelu byli pouze čeští plavci. Ostatní jsem viděl poprvé až v olympijské vesnici na závodním bazéně.
Zažil jsem nezapomenutelné
V Tokiu jste závodil hned ve dvou disciplínách. Jak jste se cítil?
Při závodu na 100 m znak jsem skončil na 30. místě. Když jsem plaval svou hlavní disciplínu, což je znak na 200 m, zůstal jsem těsně za postupem do semifinále, tedy na 18. místě. Ten úžasný pocit, který jsem měl na startu, se ani nedá popsat. Vidět tu obrovskou halu a slyšet povzbuzování českého týmu byl nezapomenutelný a speciální okamžik. Věděl jsem, že je to moje chvíle a neskutečně jsem si ji užíval, ale v cíli jsem pocítil zklamání, protože jsem nepřekonal osobní rekord.
Kdy jste tedy svůj osobní rekord překonal?
Letos na již zmiňovaném Mistrovství Evropy v Budapešti s časem minuta a 56,66 setin. Byl zároveň i vstupenkou na olympiádu. Před hlavní disciplínou jsem zaplaval ještě jeden osobák. Byl jsem namotivovaný a věřil jsem, že se mi povede zaplavat osobák i na 200 m.
Máte před závodem nějaké rituály?
Nevím, jestli bych tomu říkal přímo rituál, ale mám speciální, mnou upravené rozplavání, které opakuji před každým závodem – jsou to tři bazény znakem. Také poslouchám stejnou písničku, Private Dancer od Tank God. Nikdy nestojím u bloku z levé strany, ale napravo. Vždycky se namažu hřejivou mastí, kdyby to mělo být jinak, na start bych určitě nešel.
Jak se vyrovnáváte s prohrami?
Po každé prohře mám ještě větší motivaci do příštích závodů. Na každém neúspěchu se vždy snažím najít něco, co bych mohl příště zlepšit. Může to být špatná obrátka, dohmat nebo start, ale vždy se chyba najde. Stejně tak se snažím i v nepovedeném závodě najít něco, co se povedlo a říct si, že jsem měl super finiš nebo skvělou práci nohama. Vzdávat se nechci. Mám před sebou ještě spoustu cílů které si chci splnit.
Jaké plány máte do budoucna?
Poslední tři týdny jsem si užil chvíli volna po náročné sezoně. Už ale vyhlížím závody, nejbližším bude mistrovství Evropy a světa na podzim. Mým dlouhodobým cílem jsou samozřejmě Olympijské hry v Paříži. Tentokrát bych se rád dostal minimálně do semifinále.