První českou transplantaci plic provedl profesor Pafko před 24 lety. Dnes předává zkušenosti mladším kolegům
V prosinci si připomeneme výročí první transplantace plic v Česku, kterou po tříleté přípravě ve vídeňské nemocnici provedl břišní a hrudní chirurg Pavel Pafko (81). Tomu však předcházela zkušenost z Vídně, kam se původně přijel učit transplantovat játra. Během Pafkova pobytu v Rakousku se však Fakultní nemocnice na Karlově náměstí rozhodla program nepodpořit a Pafko se transplantací jater musel vzdát.
Ve Vídni se seznámil s doktorem Walterem Klepetkem (66), který v té době transplantoval plíce. Ten byl k Pafkovi velmi vstřícný a hodně ho naučil. „Jako hrudní chirurg jsem viděl hrozné konce lidí, kteří se dusí. Na rozdíl od orgánů jako jsou játra není u nefunkční plíce jiná možnost než ji transplantovat, a to mě naučil doktor Klepetko,“ říká chirurg.
Na počátku neměl ani služební auto
Transplantace se provádí v noci, jelikož se přes den orgány připravují na zákrok. Když tedy doktorův tým v Praze dostal zprávu od svých vídeňských kolegů o plánované transplantaci, musel se okamžitě sbalit a vyrazit na čtyřhodinovou cestu, aby mohl být přítomen noční transplantaci v Rakousku. Na sále Pafka čekala asistence, hned druhý den ale plný operační program v Praze. Navíc jezdil vlastním autem. „Zažil jsem situaci, kdy nás kvůli špatnému parkování v areálu nemocnice odtáhli. My jsme u sebe neměli moc peněz, takže Klepetko musel vyjednat s odtahovou službou vrácení našeho automobilu,“ vypráví Pafko o překážkách, kterým ve Vídni čelil. Kolegové se chirurga často ptávali, jestli mu jeho fyzicky náročný pracovní rytmus vyhovuje. „Chce-li člověk něco dokázat, nejdřív musí něco ukázat a až po tomu může natáhnout ruku. Nakonec nám dali auto i s šoférem,“ vypráví lékař.
V prosinci 1997 chyběl týmu doktora Pafka k první pražské transplantaci plic pouze vhodný dárce. Ten se nakonec pár dní před Vánocemi objevil a operaci již nic nebránilo. Ministerstvo zdravotnictví dokonce zařídilo soukromé letadlo pro profesora Klepetka, který chtěl na průběh Pafkovy transplantace dohlédnout. „Dostala se ke mně informace, že profesor Klepetko nemohl kvůli povětrnostním podmínkám doletět do Prahy a musel přistát v Brně. Ani mě nenapadlo čekat. Kvůli takovému zákroku se sejde i třicet lidí, to se nedá jen tak zrušit. Než Klepetko dorazil, byla všechna práce téměř hotová, takže jsme si jen připili na úspěšnou operaci,“ vylíčil Pafko průběh noci v Motole.
Pacient mu hrál na kytaru
Podle Pafkových slov každého chirurga potěší pohled na úspěšně operovaného pacienta. Takovým pacientem pro něj byl i Miroslav Tejkal, první Čech, který podstoupil transplantaci plic ještě ve Vídni. „Na Tejkala si velmi dobře pamatuji. Byl to veselý chlapík a když přišel v Praze na kontrolu, přinesl kytaru a něco nám zahrál. Bylo velmi radostné vidět člověka, který se předtím bez dýchací podpory dusil a teď vám v ordinaci hraje,“ zavzpomínal s úsměvem na Tejkala.
Pafko na pozici přednosty III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy odoperoval řadu náročných operací. Jednou z nich bylo odstranění plicního nádoru bývalého prezidenta Václava Havla. Také byl mentorem mnoha dalších chirurgů. Za zmínku stojí profesor Robert Lischke, který Pafka v roce 2010 na pozici přednosty vystřídal. „Dneska se ročně odoperuje i přes čtyřicet transplantací plic a za to vděčím svým kolegům z motolské nemocnice,“ chválí chirurg práci svých kolegů.
Pafko dnes působí v motolské nemocnici na postu emeritního profesora a jeho úkolem je pomoct svým mladším kolegům s operacemi, se kterými nemají takové zkušenosti jako on. Kromě své práce v motolské nemocnici rád sportuje a udržuje se fit. „Jezdím na kajaku a na kole, rád běhám a plavu. Bydlím v Podolí a od domu mám kousek bazén i cyklistickou stezku podél Vltavy, takže mi nic ve sportu nebrání, “ popisuje Pafko svojí vášeň pro sport.
