Propalestinské protesty rozdělily Kolumbijskou univerzitu. Napětí i strach jsou cítit ve vzduchu, říká student
V posledních týdnech demonstrace na podporu Palestiny výrazně zasáhly každodenní život v areálu Kolumbijské univerzity v New Yorku. Někteří studenti, účastnící se těchto akcí, čelí i hrozbě deportace. Dvacetiletý americký student práv Ian Haasch popisuje, jak současná situace poznamenává běžný život ve škole, od narůstajícího tlaku na studenty až po zásahy vedení do samotné výuky.
Co se děje na kampusu Kolumbijské univerzity v poslední době?
Hodně se teď diskutuje o situaci v Palestině, což vedlo k několika protestům. Studenti blokují budovy, někteří se připoutávají k zábradlím před školou. Atmosféra je velmi napjatá, protože protesty přitahují pozornost a vytvářejí rozdělení mezi studenty. Je to hodně intenzivní, všechno se vyostřilo rychleji, než kdokoli čekal. V jeden moment jsme měli pocit, že se diskutuje, a najednou už kolem nás chodí policie.
Jaké tlaky zažívají studenti kvůli těmto protestům?
Ti, kteří nejsou američtí občané, čelí hrozbě deportace. Univerzita už zahájila disciplinární řízení proti těm, kteří jsou aktivně zapojeni. Tlak je ohromný. Všichni se teď bojí nejen o svou budoucnost ve studiu, ale i o život. Každá akce totiž může mít následky, i když jde jen o účast na poklidné demonstraci.
V čem spočívá odezva univerzitní administrativy?
Vedení reagovalo velmi tvrdě. Nasadilo policii na rozehnání protestů a několika studentům hrozilo zatčení. Zavedlo disciplinární opatření proti desítkám z nich. Mám trochu pocit, že se snaží chránit svůj mediální obraz víc než studenty samotné. A to vytváří hlubokou nedůvěru.
Reagovali nějak na opatření studenti?
Hodně z nich je zklamaných. Cítí, že univerzita omezuje jejich hlas a právo na svobodu projevu. Někteří mají strach, že tohle je začátek cenzury. Ale samozřejmě jsou i studenti, kteří zásahy vítají. Tvrdí, že protesty narušují akademické prostředí. Celkově to univerzitu dost rozdělilo. Už nejde jen o názor na konflikt, ale i o to, kdo může co říkat nahlas.
V jakém duchu se tedy nese atmosféra mezi vámi?
Je to hodně polarizované. Někteří studenti podporují protesty a vidí v nich legitimní projev nesouhlasu s politikou Izraele. Jiní se cítí ohroženi, hlavně ti, kteří Izrael podporují. A zase někdo má pocit, že se protesty místy překlápějí do antisemitismu. Už to není jen akademická debata, jsou v tom emoce, strach i hněv. Je to cítit ve vzduchu.
Jak protesty ovlivňují běžnou výuku a každodenní život na kampusu?
Dopad je znatelný. Některé přednášky byly zrušeny, jiné se přesunuly online. Kvůli blokádám budov bylo někdy obtížné se vůbec dostat do učeben. A i když výuka probíhá, je těžké se soustředit. Hlavou nám totiž probíhají jiné věci. Jako co se stane zítra, kdo bude zadržen, nebo kdo bude deportován.
Jaké postoje zaujímají profesoři a akademici?
Reakce jsou smíšené. Někteří profesoři podporují právo studentů protestovat, pokud to dělají nenásilně. Jiní jsou zdrženliví, obávají se chaosu nebo narušení výuky. Znám i takové, kteří přestali vyučovat úplně, dokud se situace neuklidní. Vzniká napětí i mezi učiteli, což není běžné.
Co si myslíte o budoucnosti celé situace?
Neřekl bych, že se to rychle uklidní. To, co se teď děje na Kolumbijské univerzitě, odráží větší politický střet, který probíhá po celém světě. Univerzity se podle mě budou muset zamyslet nad tím, jak vůbec přistupují k protestům. Jestli se nic nezmění, povede to k ještě hlubší polarizaci. Ale možná, a v to doufám, to otevře prostor pro hlubší diskuzi o svobodě projevu a odpovědnosti v akademickém prostředí.