Hana Hegerová chtěla mít vše perfektní, prosadila se i v zahraničí
Na rozhovor s Hanou Hegerovou si novináři museli počkat i rok. A to i v době, kdy na oslavu jejích 88. narozenin čeští umělci dvěma koncerty vyprodali pražské Forum Karlín. Sama oslavenkyně se ale ani na jeden nedostavila. „Když to někdo natočí, ráda se pak podívám na záznam,“ řekla Hegerová v jednom z rozhovorů pro Super.cz.
Upřednostnila kariéru před výchovou syna
Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia Farkašová-Čelková, byla vdaná jednou, ale s manželem Daliborem se po necelých čtyřech letech rozešli. Během vztahu stihla v roce 1955 porodit syna Matúše, kvůli nabitému programu ho ale nechávala převážně u babičky a jezdila za ním jen o víkendech. A ani to se většinou nepovedlo.
Syn jí to nikdy nevyčítal, přesto měla lepší vztahy než s ním se svými vnuky Matoušem a Markem. Ti navštěvovali všechny její koncerty až do roku 2011, kdy zpěvačka s vystupováním definitivně skončila. V té době se Hegerová podrobila operaci, kdy jí lékaři odstranili rakovinotvorný nádor. „Ukázalo se, že naštěstí nebyl zhoubný, už ale nemůžu vystupovat. Chodím teď o berlích,“ posteskla si zpěvačka krátce po operaci pro web Blesk.cz. Na závažné onemocnění, které Hegerová nikdy nespecifikovala, zemřel v roce 2015 také Matúš. Zdůraznila však, že o rakovinu se nejednalo.
Bože můj, já chci zpět (1973)
Černá Jessie (1976)
Lásko prokletá (1978)
Čerešně (1982)
Lásko má (1984)
Levandulová (1987)
Potměšilý host (1987)
Žila som správne (1991)
Co mi dáš (1997)
Poslední dva roky žila Hana Hegerová převážně v Rehabilitační nemocnici v Berouně, protože její zdravotní stav se za posledních pět let zhoršil natolik, že musela být každý den pod dohledem lékařů. Zpěvačka prodělala již v minulosti srdeční i mozkovou příhodu a tak si vážila každého nového dne. „Nepočítala jsem, že bych se dožila jednadvacátého století. A i když není můj život na žádné vyskakování, jsem ráda, že tu stále můžu být,“ svěřila se Hegerová časopisu Sedmička v listopadu 2019.
Chtěla vlastní pokoj, neobtěžovala ostatní
Pozici sólistky si z jevišt´ a pódií přenesla i do soukromého života. Říkala, že v nemocnici má vlastní pokoj proto, aby svými zavedenými rituály neobtěžovala ostatní. Už byla zvyklá na život bez ostatních lidí. „Vystačím si s rádiem. Každé ráno si naladím Dvojku, poté Vltavu a nakonec Radiožurnál. Všude mám své oblíbené pořady,“ prozradila Hegerová serveru iDnes.cz.
Během své hudební kariéry chtěla Hegerová mít vše perfektní a často byla neústupná. Například ze stovky napsaných textů si vybrala jeden, maximálně dva. Když se jí nějaké slovo trochu nezdálo, odmítala zpívat celou skladbu. „Vybíravost souvisela s mojí filosofií, protože musím věřit tomu, co zpívám. Důležité je přenést vnitřní emoce na diváky, a to bez dobrého textu nejde,“ prozradila Hegerová Sedmičce. Publikum pro ni bylo to nejdůležitější, co kdy v životě měla. Říkala, že lidé mohou za peníze, které dají za koncert, jít třeba do restaurace. A to si musí umělec uvědomit.
Vyhořel jí byt ve chvíli, kdy už nechtěla pracovat
Nemilá zpráva ji ale zastihla v roce 2006. Když pobývala v lázních v Třeboni, její zrekonstruovaný byt na Staroměstském náměstí zachvátil požár. Zpěvačce shořel starožitný nábytek i další vybavení bytu. Dočasný azyl našla u režiséra Fero Feniče.
„Požár mi udělal pořádnou čáru přes rozpočet. Šetřila jsem si peníze na dobu, kdy už nebudu pracovat, abych i pak mohla tu a tam zajít do dobré restaurace a hezky tam pojíst. Teď budu muset ještě hodně dlouho pracovat,“ nechala se tehdy slyšet Hegerová.
Spolupracovala hlavně s Hapkou a Horáčkem
Na více než dvacet let našel v Hegerové ideální interpretku svých šansonů hudebník Petr Hapka. Ten skládal melodie a texty jí vytvářeli postupně Petr Rada, Zdeněk Rytíř a poté zejména Michal Horáček. Součinnost Hapky s Horáčkem na albu Hany Hegerové Potměšilý host z roku 1987 odstartovala jejich dlouhodobou a úspěšnou spolupráci.
Hegerová během své kariéry vystupovala i v Německu a poté zejména ve Francii. „Neměla jsem agenta jako současné hudební hvězdy, takže jsem nejdříve musela každého přesvědčit, že zpívám dobře. Lidé si to pak mezi sebou řekli a já měla práci,“ řekla Hegerová serveru iDnes.cz a dodala, že ji u nás vyhovovala pozice komunistickým režimem nechtěné umělkyně. Prý se alespoň neúčastnila akcí, na kterých být nechtěla. Musela ovšem vynaložit o to větší úsilí, když chtěla vyjet za hranice. Německé a francouzské podniky musely o její vystoupení dlouho žádat vysoké tuzemské představitele.
U nás vystupovala Hegerová hlavně v pražských divadlech Rokoko a Semafor, kde také párkrát vystoupila coby herečka, například v roli Edity ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Ve Francii obdržela rytířskou hvězdu Řádu umění za propagaci tamního šansonu a na Slovensku dostala od prezidenta Andreje Kisky Řád Ľudovíta Štúra II. Třídy. V Česku dosáhla od prezidenta Václava Havla Medaile Za zásluhy a později jí udělil prezident Miloš Zeman také Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.