Příběh umučeného kněze Josefa Toufara připomíná nová socha Olbrama Zoubka
Kněz Josef Toufar je dnes brán jako symbol komunistické perzekuce hned vedle Horákové nebo Jana Palacha. „Navíc je exemplárním příkladem toho, jak totalitní moc funguje: vybere si nevinného, obětavého člověka, který pracuje pro blaho obce, unese ho a nutí ke lživé výpovědi,“ přibližuje Toufarův odkaz novinář Miloš Doležal, který o jeho příběhu sepsal dvě podrobné biografie.
A od konce února, při příležitosti výročí jeho smrti, Toufarův osud připomíná plastika jednoho z předních českých sochařů Olbrama Zoubka na místě první farnosti, kde kněz Toufar působil. „My Češi moc hrdinů nemáme, nejsme jako Poláci. Při jeho osudu přemýšlím, co bych vydržel pod nátlakem StB já. Asi moc ne,“ přemýšlel Olbram Zoubek při tvarování Toufarovy plastiky v dokumentu České televize.
Vymodlený seminář
Budoucí farář Toufar se narodil roku 1902 v Arnolci do velkého hospodářství. Odmala chtěl studovat na kněze, což se mu kvůli přísnému otci a práci na statku povedlo až v dospělosti, kdy starosti o statek převzal bratr. „Ve svých 26 letech nastoupil do primy, kde bylo jeho spolužákům o 15 let méně. Ale on měl extrémně pevnou vůli, trpělivě si šel za svým snem,“ popisuje Doležal.
Tmavovlasý a vysoký Toufar, postavou blížící se spíše statnému sedlákovi než mladičkému studentovi, byl nakonec v roce 1940 vysvěcen. „Jeho spolužáci nebo přátelé, se kterými jsem měl ještě možnost mluvit, na něj vzpomínají jako na srdečného, společenského člověka, který měl rád humor,“ popisuje Doležal.
Prvním Toufarovým působištěm se stálo městečko Zahrádka u Humpolce. Zde působil osm let, jenže už několik dní po únorovém komunistickém převratu se Akční výbor v nedaleké Ledči usnesl na nutnosti přeložit Toufara jinam, protože měl na lidi v obci příliš velký vliv.
Nenechte faráře odejít
V nastalé atmosféře iniciovali zahrádečtí občané petice proti Toufarovu přeložení, kterou podepsalo na tři tisíce lidí. Nebyly však nic platné a zahrádecký kněz musel odejít do malé vesničky Číhošt´. Necelé dva roky poté, co do této vsi přišel, se při jeho prosincovém kázání stal zvláštní úkaz. „Uprostřed vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel,“ vzpomíná pamětnice Marie Rosičková na knězova slova, při kterých spatřila hýbající se křížek. Pohyb kříže vidělo 19 svědků, sám farář nic neviděl, protože se to stalo za jeho zády.
Večer 28. ledna byl kněz příslušníky StB unesen do valdického vězení. Pod záminkou, že jako novináři chtějí vidět kostel, ve kterém se udál zázrak, zaklepali na faru. Toufar jim šel kostel ochotně ukázat. Ve tmě před farou ho zatkli, naložili do připraveného auta a odvezli do věznice. Kněz byl obviněn z toho, že sestrojil tajný mechanismus a křížkem v kostele hýbal sám.
To Josef Toufar zásadně odmítal a připomínal, že sám nic neviděl. Na chování příslušníků Státní bezpečnosti to nic nezměnilo. Toufara věznili dál a pravidelným sadistickým bitím ho ve valdické věznici nutili ke křivé výpovědi. Josef Toufar tak poslední měsíc života prožil v rukách běsnících estébáků, kteří z něho nemohli vymámit lživou výpověď. „Přivazovali ho na hák jako dobytek, mlátili obuškem, polévali ledovou vodou. Ale ani po dvaceti dnech intenzivního mučení Toufar nic nepodepsal,“ píše se v knize Krok do černé noci Miloše Doležala.
Na sklonku života
Na rychlé ukončení těchto nekonečných výslechů naléhal i tehdejší československý prezident Klement Gottwald, nebot´ potřeboval veřejně vystoupit s Toufarovým „přiznáním“. Zmučený kněz už tehdy nebyl schopen sedět, mluvit ani se nijak pohybovat. V noci z 23. na 24. února dovezla StB bezvládného Toufara autem do Číhoště. Byl připraven plán – příslušníci Státní bezpečnosti natočí záběry, v němž názorně zaznamenají vymyšlený trik, jak Toufar při svém kázání křížkem pohyboval. Toufara ke kazatelně vedli dva muži, tam ho zezadu přidržují, protože není schopen ani stát.
Krátce na to, o dva dny později, Toufar po operaci v Praze zemřel. Když byl Toufarův případ v roce 1968 otevřen, byla zaznamenána výpověď příslušníka StB Roberta Skerla: „Dostal jsem rozkaz 26. února Toufara převést do nemocnice. Pamatuji si, jak vypadal strašně, když jsem do Valdic dorazil. Nepodobal se ani člověku,“ přibližuje. Lékař František Maurer, který ho tehdy operoval, vzpomínal: „Dodnes mám před očima celé jeho tělo. Viděl jsem, že je pokryto modřinami zhruba o velikosti poloviny dlaně. Na prsou, na břiše, na nohách, na pažích… všude. Neostýchám se použít slova vražda.“
