Při sledování českých zimních komedií diváka nebolí bránice, ale oči
Poslední roky v období Vánoc nezasypává Česko sníh, ale spíš nadílka zimních komedií. Divák by očekával, že se aspoň královsky pobaví nad tím, jak party kamarádů jezdí do Špindlu a zažívají neobyčejně vtipné situace, i když je to už značně vyčerpané téma. Problém je ale v tom, že všechny české zimní komedie z posledních let nejsou legrační ani překvapivé, ale naprosto předvídatelné. Výsledek vypadá tak, že scénáristé seberou pár trapných klišé, obsadí snímek převážně seriálovými herci nebo lidmi ze showbyznysu a děj zasadí do náhodného hotelu ve Špindlu. Navíc tamní skiareál je v případech obou stejnojmenných filmů i hlavním sponzorem.
Tvůrci se pak navíc často mylně domnívají, že romantická komedie musí být plná dvojsmyslů, sexuálních narážek a bizarních milostných scén. Jako když například herec Jakub Prachař ve snímku Padesátka obšt´astňuje herečku Pavlu Tomicovou v krmelci kousek od bežecké trati a ona mezi vzdechy konstatuje: „Tak takovýhle parohy mi ještě nikdy nikdo nenasadil.“ Člověk má pak často takový pocit trapnosti jako v dětství při sledování milostné scény ve filmu společně s rodiči. Zimní komedie jako Špindl, Špindl 2, Padesátka nebo poslední počin české kinematografie Št´astný nový rok mají často nízká hodnocení jak od filmových kritiků, tak od uživatelů Česko-Slovenské filmové databáze. Ovšem kde je poptávka, tam je i nabídka. Snímky Špindl 2 a Št´astný nový rok dohromady za necelé dva měsíce navštívilo přes 400 tisíc lidí. Náročnější diváci, kteří očekávají kvalitní vtipy a dialogy, by si měli své peníze za lístek do kina raději ušetřit a pustit si několika desítkami let ověřenou klasiku, i když by už vtipné scénky mohli z hlavy přeříkávat místo herců.
