Při ranní službě se musím propleskávat, abych neusnul. Nakopne mě až adrenalin z toho, že jdu před kameru
Redaktor a moderátor Vojtěch Tichava se po 13. hodině vrací z redakční porady, která probíhala za zavřenými dveřmi. Asi po patnácti minutách má od editora schválená témata. Tichava, kterému v redakci nikdo neřekne jinak než Vojtík, usedá za svůj stůl a zadává do redakčního systému témata reportáží na daný den. Ta se odvysílají v odpoledních, nebo večerních Sportovních novinách. Zároveň se s kolegy podělí o to, co budou jednotlivě zpracovávat. „Večerky asi začneme hokejovou NHL. Nevím, jaký jiný otvírák tam dát,“ přemýšlí nahlas Tichava. Večerní Sportovní noviny jsou v programu až po osmé večer. Služba před ním je ještě dlouhá.
Na školu má hezké vzpomínky
Čas ho zatím netlačí, proto se pohodlněji usazuje na své židli a nemá problém se v myšlenkách vrátit do školních let. „Na VOŠP vzpomínám jedině v dobrém, nemůžu o škole říct špatné slovo. Byly to tři super roky,“ říká Tichava. Na Vyšší odborné škole publicistiky studoval zaměření multimediální žurnalistika, absolvoval v roce 2014. Bez toho by si prý pracovat v médiích netroufl. „Studium mi dalo hodně. Přicházela tam spousta dobrých učitelů z médií, třeba bývalý ředitel zpravodajství na České televizi Roman Bradáč. Ten je pro mě dodnes obrovská osobnost, hltal jsem každé jeho slovo,“ vychvaluje svého oblíbeného učitele, na něhož z pedagogického sboru vzpomíná nejvíc. To, že jednou bude Vojtěch Tichava pracovat zrovna na Nově, by do něj při studiích řekl málokdo. „Ze začátku jsem byl tichý, a to i tady. Nejsem moc extrovertní typ, proto příliš nekomunikuji, když jdu do nového kolektivu. Ve druháku už jsem se ale cpal před kameru,“ vysvětluje navzdory tomu, že při rozhovoru jako introvert rozhodně nepůsobí.
Nesnáší stereotyp
Pracovní dny Vojtěcha Tichavy se hodně
liší. „Není to stereotypní práce typu v šest tam, domů ve dvě. Takovou bych ani dělat nechtěl,“ říká Tichava. Když komentuje
fotbal, chodí do práce až večer, jindy zase kolem poledne. Někdy začíná už ve čtyři ráno kvůli pořadu Snídaně s Novou, do kterého připravuje reportáže. „Na vstávání si tělo zvykne. Kolem deváté ráno ale přichází krize. Musím se propleskávat, ale stejně usínám. Nakopne mě až adrenalin z toho, že musím před kameru,“ přiznává Tichava. Roli hraje i nervozita, kterou pocit´uje pokaždé při živém vysílání. Podle něj je to ale ku prospěchu věci. „Když člověk není nervózní a je si až moc jistý, nemusí
to dopadnout dobře. Nervozita je tam k tomu, abych se plně soustředil a nepokazil
to. Ale během vysílání se postupně uklidním,“ popisuje Tichava.
Citace mu zkřížily cestu
Ale zpět do redakce: pokračuje příprava na večerní sportovní noviny. Tichava zrychleně projíždí záběry ze zápasu zámořské NHL mezi týmy Washington Capitals a Anaheim Ducks. „Dívám se, zda tady není nějaká použitelná kuriozita, jako třeba gól přes celé hřiště,“ vysvětluje a pár záběrů z utkání vystříhá. Zádrhel se objeví, jakmile dojde na citace. Tichava zrovna na serveru iSport.cz objevil zajímavé narážky na nesportovní chování hokejového útočníka Garneta Hathawaye, který během utkání poplival svého protihráče Erika Gudbransona. Bohužel nejsou v audiovizuální podobě, ale pouze v psané. Zkouší hledat na YouTube, Twitteru i na oficiálních stránkách NHL. Nikdo však původní rozhovory nenabízí. „Tím mi do toho trochu hází vidle. Možná to tam ještě nahrají, protože v Americe je teď brzy ráno,“ doufá Tichava. Zbývá mu poslední možnost, a to zadat do systému grafiku, kterou pak někdo z redaktorů načte, byt´ by byla reportáž s pravými hlasy hodnotnější.
Jeho dalším úkolem je nahrát do systému fotografie, které se objevují při relaci za moderátorem. „Byl by průšvih, kdybych třeba nahrál fotku bývalého hokejisty Václava Nedomanského k basketbalistovi Tomáši Satoranskému,“ vysvětluje. Některé dříve použité fotky bere z archivu, zbytek nově dohledává. „Také tam nemůžu dát fotku, kde se Satoranský usmívá, když reportáž bude o tom, že prohráli,“ konstatuje a v mezičasech odbíhá zahrát si s kolegy šipky.
Kolem čtyř hodin začíná v redakčním systému tvořit bodový scénář. „Když jsem nastoupil na Novu, na všechno jsem se ptal, dost jsem se s tím trápil, přemýšlel jsem nad textem několik hodin. Také chvíli trvalo, než se mi „zažral“ novácký styl. Teď už vše dělám automaticky,“ říká a přemýšlí, jak reportáž postaví. Mezi tím po očku sleduje, zda se někde neobjeví rozhovor o Hathawayově plivnutí.
Někdy po sobě řvou
Po páté hodině má scénář reportáže hotov a v klidu se odebírá do kantýny. „Jsou dny, kdy je několik tiskovek, musím udělat reportáž, a pak ještě večer jedu na fotbal, který trvá třeba do jedenácti hodin. Domů se pak dostanu až v půl jedné v noci,“ vypráví a hází při tom do sebe brokolicovou polévku. Oproti jiným dnům je podle něj dnešní služba v redakci klidná a převládá tam přátelská a pohodová atmosféra. „Jindy, když je toho hodně, tak se stresujeme a řveme po sobě,“ přiznává. I když je v redakci mnohdy zmatek a neví, kam dřív skočit, do práce chodí rád. „Nejedu sem jen makat, ale i užít si den s kolegy, protože je tady skvělá parta. Zároveň je to zábava a můj koníček,“ pochvaluje si, přestože o profesi sportovního novináře původně neuvažoval. Přiznává, že byl nerozhodný v tom, jakým směrem se bude profesně ubírat. „Jediné, co jsem ale sledoval, byl sport. Nic jiného mě moc nebavilo. Informovat například o politice není úplně můj šálek kávy,“ směje se. Sportu se věnuje i aktivně. Do devatenácti let hrál fotbal, nyní dělá badminton, tenis či poker.
Kolem šesté jde Tichava namluvit reportáž o NHL. „Největší chaos je tady až mezi sedmou a osmou večer,“ oznamuje, když hledá volnou střižnu. V jedné se usazuje na židli k mikrofonu. Když pak dojde na obraz, musí střihači vysvětlovat, jak má záběry poskládat. Ukazuje mu například, kterého hráče má v souboji zakroužkovat, aby divák věděl, na co se zaměřit. Netrvá to ani čtvrt hodiny a reportáž je hotová. Zbývá ještě schválení editorem a také druhá reportáž, z hokejového duelu mezi Třincem a Kometou Brno. Ten se však ještě nedohrál. „Někdy se stane, že dokončujeme reportáž těsně před vysíláním. Takže když je hotová minutu před tím, než jde ven, už ji nemá kdo zkontrolovat a může se stát, že tam je pak chybička.“
Kariéru v televizi neplánoval
Vrací se zpátky do malé redakční místnosti, kde pracuje už skoro pět let. „Nebyl jsem nikdy člověk, který by věci moc plánoval. Chci se pořád zlepšovat v tom, co dělám. Myslím si, že to mě posouvá k dalším a dalším věcem, které pak přicházejí samy,“ říká Tichava. Tak se postupně vypracoval z místa píšícího redaktora až k moderování poledních Sportovních novin v nejsledovanější komerční televizi v Česku. Nějaký čas si po ukončení studia dokonce vydělával hraním pokeru. Neměl ale jistotu, zda bude mít peníze na nájem, dokud neobjevil nabídku neplacené stáže v televizi Nova. „Tenkrát jsem měl vlastně štěstí,“ přiznává Tichava.
