Před zápasem se pobavíme a pak si jdeme rozbít čumáky, říká boxerka Martina Schmoranzová
Letos v Madridu se chcete pokusit zopakovat svůj úspěch z roku 2006. Kolik musíte porazit soupeřek, abyste měla šanci odvézt si domů medaili?
Přesný počet soupeřek se dozvím buď v den příletu, nebo v den vážení a lékařské prohlídky. Zpravidla to ale bývá pět zápasů do finále.
Vybírají se vám soupeřky podle určitých měřítek a kritérií?
Kdepak. Soupeřky se losují přes generátor na počítači. Takže výběr je čistě o náhodě. Následně se ale pokračuje podle klasického pavouka. Kdo prohraje, vypadává a takhle se jde až do samotného finále.
Našla jste si mezi ostatními boxerkami kamarádky? Není to pro vás těžké je pak v ringu udeřit?
S ostatníma holkama, soupeřkama, se bavím hodně. Přeci jenom už se nějaký ten pátek známe. Většinou si před zápasem pokecáme, pak si jdeme rozbít čumáky a po boxování si zase pokecáme. Ale samozřejmě musím rány dávat a nevadí mi to. Nejsem velikánský bijec, který by chtěl soupeřky zabít, ale spíše technický typ. Člověk tento sport nemůže brát tak, že někomu ubližuje, jinak ho nemůže dělat.
Běh na dlouhou vzdálenost z duše nenávidím
Letos se účastníte mistrovství Evropy podeváté. Jak se na něj připravujete?
At´ se jedná o mistrovství Evropy, světa nebo olympiádu, tak je příprava vždy přibližně dva měsíce dlouhá. Probíhají různá soustředění, tréninky a sparingy. Zaměřujeme se především na boxerské věci, ale příprava musí obsahovat všechno. Svalové a objemové cviky, zaměření na dynamiku, box a samozřejmě člověk musí mít i hodně naběháno. Pokud je něco, co na přípravě z duše nenávidím, tak je to běh na dlouhou vzdálenost.
Proč musíte mít jako boxerka hodně naběháno?
Kvůli lepší fyzické kondici. Na začátku trati máme objemovou část, kdy běháme právě dlouhé tratě. Poté následuje dynamická část, takže výběhy do kopce, rychlejší úseky a na závěr sprinty. Tratě se ale mění především podle toho v jaké jsem přípravě.
V roce 2016 jste se jako jediná Češka dostala do kvalifikace na letní olympijské hry v Riu de Janeiru. Byla jste na sebe pyšná?
Olympiáda mi o jeden zápas utekla. Takže nemám čím machrovat. Sice jsem na sebe byla trochu hrdá, ale ego mi rozhodně nenarostlo. Myslím, že ani kdybych se kvalifikovala, tak bych se tím nevytahovala. Nejsem ten typ. Pyšná na sebe budu až zvládnu vybojovat medaili z mistrovství světa, nebo se kvalifikuji na příští olympijské hry. Kvalifikace máme v plánu koncem ledna a v květnu příštího roku. Uvidím, jak to vše vyjde. Teď mám před sebou mistrovství Evropy a na to se zaměřuji.
Jsem sice amatérka, ale box mě živí
Na rozdíl od profi boxerů nemáte žádné fixní finanční ohodnocení za zápasy. Jak s tolika soutěžemi stíháte svojipráci?
Já to mám trochu lepší než mé kolegyně. Pracuji pro policii u ochranné služby, ale jsem na stáži pod ministerstvem vnitra. Zde jsem zapsaná pod olympijským výborem jako amatérský sportovec. Takže já nějakou měsíční výplatu od ministerstva a výboru mám a box mě vlastně živí. Poté ještě jako amatéři získáváme finanční odměnu, pokud domů ze zápasu přivezeme nějakou mediali.
A nepřemýšlela jste někdy nad tím, že byste přešla k profesionálnímu boxu?
Dlouhá léta jsem dostávala nabídky boxovat za dobré stáje u profíků, ale má vidina je v mistrovstvích a olympiádě. V profi soutěžích nic takového nemají, tam se bojuje o světové pásy. Ano, říkala jsem si, že bych po příští olympiádě do profíků přešla a zkusila jeden dva zápasy, ale není to můj cíl. Box dělám, protože mě baví a profesionální kariéra by mi už nic nedávala. Navíc si myslím, že české a německé stáje nejsou na takové úrovni, aby člověk mohl vyhrávat proti světovým boxerům.
