Povědomí o 17. listopadu mají mladí spíše od rodičů, školy podle nich látku často zanedbávají
Většina studentů zná události podvečera 17. listopadu 1989 spíš od rodičů než ze školních lavic. „Vzpomínám si na vyprávění maminky, která v té době čekala mého staršího bratra,“ říká Rosalie Sojáková (20). Studentka výživového poradenství a sportovní diagnostiky na vysoké škole Palestra si totiž revoluční rok pamatovat nemůže. „K demonstraci se přidala, pochodu studentů z Albertova na Národní třídu se již ale neúčastnila. Přesto si myslím, že revoluce ukazuje statečnost i jistou míru zoufalství mladých lidí nespokojených s tehdejším režimem,“ popisuje dál vztah k podzimním událostem, kvůli kterým si s rodinou každý rok doma zapálí svíčku.
Kromě rodiny si Sojáková spojuje výročí i se studiem. „Na základní škole si popravdě nevzpomínám na jedinou zmínku o původu svátku. Naopak na ekonomickém lyceu jsme téma probírali často,“ říká. Učitelé pro studenty při příležitosti 30. výročí od revoluce připravili několikadenní program. „Rozebírali jsme 17. listopad s pamětníky a na chodbách studenti odehráli koncerty s tématickou hudbou,“ popisuje oslavy.
Učitelé se výročím nevěnují
Ne vždy jde ale spoléhat na školy, které by se tematice obou svátků věnovat měly. Zkušenost s opomenutím listopadového výkladu má Denisa Konstantinidisová (25), studentka Hospodářských a kulturních studií na ČZU. „Den boje za svobodu a demokracii nedostal na školách, kterými jsem prošla, skoro žádný prostor. Učitelé se mu věnovali jen krátce a hodně osekaně,“ říká Konstantinidisová, která vyrůstala s rodiči v Praze, její otec je ale původem Řek. „Ani u nás v rodině se tento den nijak neslavil. Rodiče mi občas vyprávěli, o co šlo, ale hodně stručně. Cestu k 17. listopadu jsem si našla až sama,“ vysvětluje studentka a dodává, že se chodí většinou projít na Václavské náměstí a Národní třídu, kde zapálí svíčku.
Oslavy výročí v České republice, zejména v Praze, nabízí široký program. Každý rok se na Václavském náměstí odehrává Koncert pro budoucnost, na Národní třídě po celý den probíhají různé semináře a ani tam nechybí hudba. Přesto se najdou mladí, kterým svátek nic neříká. „Na základní škole jsme výročí žádnou pozornost nevěnovali,“ říká studentka Vysoké hotelové školy Petra Tošovská (21). Listopadové události neřešili ani doma. „Máma s tátou mi sice vysvětlovali, co se tenkrát dělo, ale společně jsme tenhle den neslavili. Pocházím z Karlových Varů a do pražských ulic jsme společně nikdy nezavítali,“ vysvětluje Tošovská. Svátek proto neslaví. „Sedmnáctý listopad je pro mě den jako každý jiný,“ dodává.
Den připomínání hodnot
Listopadový svátek připomíná mladým hlavně neomezené možnosti, které by jim komunistický režim neposkytl. Právě studentský boj za demokracii se jim totiž postaral o život ve svobodě. Spousta z nich se proto schází večer na Václavském náměstí a za poslechu hudby a pití svařeného vína si uvědomují, co tento den vlastně znamená. „Vždycky se pohybujeme v centru Prahy. Chodíme hlavně na akce jako je Koncert pro budoucnost, nebo na Korzo Národní. Většinou buď s kamarády, nebo rodiči a nasáváme atmosféru,“ říká student konzervatoře Jaroslava Ježka Jiří Popelka (19). I pro něj má 17. listopad význam. „Je to pro mě připomenutí zásadních demokratických hodnot a že demokracie jako taková nebyla a není samozřejmostí,“ dodává Popelka.
Že je demokracie velkým tématem 17. listopadu, je zřejmé. Naopak události roku 1939 jsou pro studenty spíš druhořadé. „Svátek se mi s válečným rokem určitě nespojí, vždycky si vybavím jen revoluci,“ říká Tošovská. To částečně potvrzuje i Popelka. „Na Den studenstva a Jana Opletala si samozřejmě vzpomenu, větší důraz se ale v mé sociální bublině klade hlavně na druhý svátek,“ vysvětluje. Souvislosti mezi událostmi obou listopadů tak zůstávají často opomíjeny. Zkušenosti z roku 1939 už rodiče nemají, odpovědnost tak zůstává na škole, která by ho měla studentům připomínat.
