„Pořádání olympiády je o prestiži, ne o lásce ke sportu,“ říká dokumentaristka Haruna Honcoop
Co podle vás motivuje země k přihlášení se o hostování olympijských her?
Jde o prestiž. Olympijské hry jsou světově nejsledovanější událostí. Země se může představit v dobrém světle, jak přes své sportovce, tak skrz záběry na město a nové budovy. Je to obrovské PR, které například Čína potřebuje. Pro autoritativní země jde o možnost předvést se v tom nejlepším světle. Ty by ovšem podle olympijské charty neměly mít možnost se do výběru vůbec zapojit.
Jaké určuje charta podmínky?
Kritéria pro pořadatelské země jsou, že hry mají být apolitické, mají se konat ve státech, kde se dodržují lidská práva, a to jsou parametry, které Čína nedokáže potvrdit. Můžeme se pak ptát, jak vůbec olympijský výbor může přidělit konání her totalitním zemím jako je Čína nebo bylo Rusko.
Ve vašem snímku Olympijský mezičas se objeví Peking, Tokio a Paříž. Podle čeho jste si města vybírala?
Všechny tyto metropole již v minulosti hostily olympijské hry a v době mého natáčení, což byl horizont šesti let od roku 2018 do 2023, se připravovaly na nadcházející. Byla zde příležitost porovnat hry, které už proběhly, s těmi, které se chystají. Jak olympiáda zasáhla města, obyvatele a jaký byl ekologický dopad.
Myslíte si, že země se o hostování hlásí podruhé právě proto, aby mohly využít místa, které již pro první hry postavila?
Každé z mnou vybraných měst pořádalo hry znovu v jiném časovém horizontu. V Paříži se budou nyní konat po sto letech, takže většina míst již neexistuje. Nyní se budou využívat především budovy, které vznikly až třeba v 80. letech minulého století. Národní olympijský výbor tvrdí, že tyto hry budou nejekologičtější, budou z hlediska udržitelnosti využívat stávající stavby, i přesto se ale v Paříži masivně stavělo. Opět musely být postaveny olympijské vesnice nebo plavecký stadion v Aubervilliers, což je chudinská čtvrt´ na okraji Paříže.
Snímek o sportovní události bez sportu
Co vás přimělo ke zpracování dokumentu o olympijských hrách, který se netýká sportu, nýbrž urbanismu?
Téma si mě samo našlo, když jsem v roce 2018 pobývala v Pekingu na výměnném pobytu ještě jako studentka Filmové a televizní akademie múzických umění (FAMU). Chodila jsem po městě, které se v té době již připravovalo na zimní olympiádu pro rok 2022. Věděla jsem, že když byla Čína poprvé hostitelskou zemí roku 2008, letní hry tehdy proběhly za velmi sporných podmínek a problematický byl především způsob relokace obyvatel, kteří bydleli na místě, kde měly vyrůst nové budovy. Urbanismus a architektura jsou témata, kterými se zabývám ve své tvorbě dlouhodobě. Přímo se tedy nabízelo zpracovat film, který se dotýká dopadu olympijských her na pořadatelská města.
Jako po ekologické stránce velmi úspěšná olympiáda se bere ta z roku 2016 v Londýně. Uvažovala jste, že ji v dokumentu zmíníte?
Rozdíl oproti hrám jinde je, že Britové jsou velkými zastánci sportu a především fotbalu. Takže se zde ten olympijský park stále využívá, konkrétně třeba plavecké stadiony. Každopádně v průběhu příprav na tento film jela s kamerou i do Londýna. Dělala jsem zde několik rozhovorů a zvažovala jsem možnost město do dokumentu zapojit. Ukázat případ relativně dobře zvládnutých příprav. Nicméně bez povolení se prakticky nikde natáčet nedalo, tak z toho sešlo.
Dokument měl předpremiéru v kině Atlas 11. dubna. Jak to teď bude s jeho distribucí?
Do oficiální kinodistribuce budeme vstupovat v červnu a plánujeme také alternativnější distribuci skrz platformu KineDok, na které by měly proběhnout projekce po celé republice. V jednání je i představení filmu na festivalu Colours of Ostrava. Dokument by se měl objevit i na Slovensku při příležitosti festivalu v Košicích. Po ukončení distribuce v kinech by měl snímek být přístupný i online. Projednáváme možnost, že dokument odkoupí MAX (dříve HBO, pozn. red.).