Politická angažovanost stála filozofa Patočku život
Jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století vystupoval proti útlaku v jakékoli podobě. Jan Patočka byl spoluautorem a jedním z prvních tří mluvčích Charty 77. „Chtěl svou existencí stvrdit to, co učil teoreticky celý život. Pořád psal, někde přednášel, ale vlastně kázal cosi, co nepředvedl fyzicky. Cítil, že přichází doba, kdy je třeba to stvrdit a zpečetit činem,“ řekl Václav Havel (†75) v dokumentu Darovat smrt.
Na začátku roku 1977 byl jedním ze tří oficiálních mluvčích a jediným z nich, kdo se mohl angažovat v šíření Charty. Zbylí dva, Václav Havel a Jiří Hájek, byli buď ve vězení, nebo střeženi Státní bezpečností (StB). „Patočka se role mluvčího zhostil naplno a uvědomoval si, jakému riziku se vystavuje,“ řekl Havel v již zmíněném dokumentu. „Byl sjednocující a charismatickou osobností, která vnesla do Charty duchovní rozměr,“ dodal disident.
Výslechové praktiky ho zničily
Patočka dbal na osudy signatářů, a především mladým podpis často rozmluvil „Pokud vím, nikdy nevzal podpis od studenta. Chtěl, aby studovali a nenechali se vyhodit ze školy kvůli Chartě,“ zavzpomínal filozof a Patočkův zet´ Jan Sokol (†84) v dokumentárním cyklu Historie.cs.
Už při podpisu Charty na Nový rok 1977 trpěl akutním zánětem průdušek. Ani špatný zdravotní stav ho v rozšiřování řad signatářů nezastavil. „Existují věci, pro které stojí za to trpět,“ prohlašoval Patočka. Na následky nátlaku však chartista po jednom z několikahodinových výslechů 13. března 1977 zemřel na mozkovou mrtvici.
Státní bezpečnost pozůstalým ani neumožnila důstojné rozloučení. Komunistická strana nařídila Patočkův rychlý pohřeb, aby se o něm dozvědělo co nejméně lidí. Při smutečním aktu StB lustrovala truchlící a nad hřbitovem kroužila helikoptéra, která přehlušovala pietní akt.
Filozofie se z univerzit přestěhovala do bytů
Turnovský rodák rozvíjel složité teze německých filozofů Edmunda Husserla a Martina Heideggera, které byly pro laickou veřejnost těžko uchopitelné. Patočka však řečnil vždy spatra a komplikované teze uměl formulovat tak poutavě, že jeho přednášky často končily potleskem.
Když mu kvůli problematickým politickým postojům zakázali učit na univerzitě, provozoval bytové semináře. Jednalo se o neformální setkání konaná zejména v bytech, na kterých se probírala komunisty zapovězená témata. „Oživovalo ho to, ale zároveň unavovalo. Semináře se konaly pokaždé jinde a žáků tam byl omezený počet kvůli prostoru,“ popisoval překladatel Jan Vladislav (†86) v již zmíněném dokumentu.
Oddal se vědění na úkor rodinného života
Fanoušek Beethovena se zabýval filozofií dějin a odkazem J. A. Komenského a T. G. Masaryka. Napsal řadu studií, ve kterých propojoval své filosofické úvahy s politikou, dějinami nebo literaturou. Mezi jeho vrcholná díla patří Kacířské eseje o filozofii dějin (1975), v nichž zmínil hodnoty, pro něž stojí za to obětovat i život.
Soužití s věhlasným filozofem nebylo snadné. Všechny starosti o děti a domácnost zastávala jeho manželka Helena. S rodinou se myslitel setkával převážně při jídle. Po většinu času se prý Patočka ukrýval ve své pracovně, kde se věnoval své největší vášni. „Filozofie člověka neuživí, takže ji musí být oddaný,“ citovala Františka Sokolová svého otce v rozhovoru pro Deník.