Polemika redakce Generace 20: Omezují sociální sítě svobodu slova?
Marek Veselý
Cenzura na sociálních sítích nemá logiku. Chybí smysluplná legislativa
Velké sociální sítě jako Facebook či Twitter čím dál častěji mažou nebo omezují obsah svých uživatelů. Může jít o vulgarity, ale třeba i neškodnou fotku Winstona Churchilla se samopalem nebo příspěvek, který kritizuje nově zvoleného prezidenta USA Joea Bidena. Pravidla zásahů jsou nejasná a cenzura v mnoha případech nemá žádné logické vysvětlení. Kvůli přehnané korektnosti na internetu vznikla i česká iniciativa Stop cenzuře, za kterou stojí videoherní vývojář Daniel Vávra a další osobnosti.
Signatáři petice Stop cenzuře jsou přitom názorově velice různorodí. Podepsali ji například senátorka Miroslava Němcová, europoslanec Alexandr Vondra, ale také mluvčí prezidenta ČR Jiří Ovčáček. Iniciativa bojuje proti nelogickému mazání příspěvků na sociálních sítích i očividnému zvýhodňování některých uživatelů na úkor druhých. To velké sociální sítě praktikují i tak, že zakazují inzerci určitým lidem nebo manipulují s výsledky vyhledávání, aby uživatel viděl jen výsek reality, kterou mu určí algoritmy. Sociální sítě tak mají v rukou obrovskou moc a mohou měnit veřejné mínění, jak se jim zlíbí. Problém je v tom, že nejsou v tomto ohledu nijak regulované.
Antimonopolní zásah by dal věci řád
I když někteří kritici iniciativy poukazují, že je jen a pouze na sociálních sítích, co na svých stránkách budou mazat a co nikoliv, je nutné si připomenout, že Facebook nebo Twitter mají na trhu prakticky monopolní pozici. Jestliže tedy nadnárodní sociální sít´ určuje, které informace se dostanou k uživatelům a které ne, může snadno ovlivnit například volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak.
Radit politikům, at´ tedy nepoužívají sociální sítě, když jim škodí, je podobné, jako říkat lidem v Česku, at´ si nekupují služby ani od jednoho ze tří tuzemských telefonních operátorů, když jim přijdou drahé. Podobně, jako si člověk bez telefonního operátora nezavolá, politická strana v současnosti jen těžko u voličů uspěje, když bude sociální sítě ignorovat. Antimonopolní zásah by zkrátka v tomto případě věci jedině prospěl a přinesl by do ní řád. Problém je však v tom, že přivést nějakou smysluplnou legislativu do tak složitého a relativně nového globálního systému není vůbec jednoduché.
Brigádníci z druhého konce světa nerozumí kontextu
Samotná pravidla Facebooku jsou velmi neprůhledná. Důvody, proč obsah maže, v mnoha případech dostatečně nevysvětluje. Uživatelé si tak mohou pouze domýšlet, proč největší sociální sít´ na světě cenzuruje fotky Winstona Churchilla, jednoho z největších mužů 20. století a bojovníka proti nacismu. Jen proto, že v ruce drží samopal? Odpověď na tuto otázku může souviset s tím, že roli cenzora vykonávají zaměstnanci z východní Asie, kteří nerozumí kontextu přidaného příspěvku, nebo umělá inteligence, která se sem tam zachová dosti neinteligentně.
V demokratické společnosti obvykle svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Pokud ale uživatel na sociálních sítích nevyzývá k násilí, nevyhrožuje, nešíří pornografii nebo jinak neporušuje zákon, proč by jeho příspěvky měly být mazány? Je pravda, že Facebook ve svých smluvních podmínkách jasně uvádí, že je oprávněn mazat kromě příspěvků porušujících zákon i ty, jež označí za zavádějící. Mělo by být ale jasné, proč a podle jakých pravidel tak činí. Také by neuškodilo, kdyby poškozený uživatel věděl, jak se dovolat toho, aby se jeho ve skutečnosti nezávadný, ale již smazaný příspěvek mohl na Facebooku znovu objevit. A to se neděje.
Jakub Kunc
Když sociální sít´ trestá za porušení pravidel, neznamená to cenzuru
Petice videoherního vývojáře Daniela Vávry (45) vybízí k ukončení něčeho, co vůbec neexistuje. Bojuje proti cenzuře na sociálních sítích, které však jen trestají porušení svých zásad. Fakt, že některým lidem pravidla nepřipadají dostatečně transparentní, neznamená, že je jim upírána svoboda slova. Navíc není těžké napsat i radikální názor tak, aby pravidla neporušoval. K Vávrovi se přesto v Česku připojilo okolo dvaceti tisíc lidí včetně senátorky Miroslavy Němcové (ODS).
„Nemohl by už někdo tu Chantal Poulain zastřelit? Já se z toho jejího šišlání v reklamách vždycky osypu.“ Text, který napsal publicista Pavel Černocký na svém Facebooku, lze velmi jednoduše interpretovat jako navádění k trestnému činu. Proto mu byl dočasně zablokován jeho účet. Nyní si stěžuje, že jsou jeho názory cenzurovány. S ním souhlasí i Daniel Vávra (45), který vytvořil petici s názvem Zastavme nové formy cenzury, pomocí níž chce bojovat proti omezování svobody slova na sociálních sítích. „Selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů sociální média systematicky porušují právo na svobodu projevu,“ tvrdí v ní.
O cenzuru se v pravém slova smyslu ale nejedná. Ta totiž funguje jen na úrovni státu. Aplikovat stejná pravidla na soukromé firmy v kapitalistické společnosti je trochu komické. To potvrzuje i článek On Facebook, History Can Violate Community Standards (Na Facebooku může historie porušovat zásady komunity, pozn. red.) na webu magazínu Forbes, na který se přitom zmíněná petice odkazuje. „Nemusíte být právník, aby vám bylo jasné, že mazání příspěvků nemá nic společného s popíráním svobody slova,“ píše tam autor článku Peter Suciu.
Bez zásad by vládl chaos
Iniciátoři petice tedy zaměňují svobodu slova za právo na vyjádření názoru na jakékoli platformě. To ale automaticky nemáme. A už vůbec ne, pokud by měla být bez jakýchkoli regulací. Obzvlášt´ pokud daná sociální sít´ patří soukromé společnosti, jež si může nastavit vlastní pravidla. Jestliže pak chceme sít´ používat, musíme s nimi souhlasit, i kdyby její zakladatelé dali do podmínek užívání třeba uživatelovu fotku s nasazenou alobalovou čepicí. Bylo by jen na nás, jestli jsme ochotni jim ji posílat. Když pravidla porušíme, logicky přijde sankce, at´ už je to smazaní příspěvku nebo zablokování účtu. „Vyjadřování, které lidi ohrožuje, zastrašuje, nějakým způsobem vylučuje nebo se je snaží umlčet, nemá na Facebooku co dělat,“ uvádí platforma v zásadách komunity, což je naprosto logický přístup. Lidé se musejí cítit komfortně, aby se na sociální sít´ vraceli.
Důležitá je forma, ne názor
Vávrova petice také zmiňuje, že sociální sítě záměrně blokují uživatele s nepohodlnými názory. Faktem ale zůstává, že jsou lidem příspěvky mazány napříč celým spektrem postojů. Nejde totiž o to, co si myslíme, ale jakým způsobem to napíšeme. Ano, algoritmy, které vymáhají pravidla, jsou mnohdy nepředvídatelné. Není ale těžké pochopit, co jim v konkrétních příspěvcích vadí, a podle toho upravit svoje vyjadřování.
Mohu třeba zastávat naprosto radikální názor, že by jistá část české populace měla být deportována na Sibiř, a sdílet ho na Facebooku, aniž by byl můj příspěvek smazán. Tomuto „obcházení pravidel“ se věnují třeba Zvědátoři, dvojice popularizátorů kritického myšlení, ve svém YouTube videu Sociální sít´ „bez cenzury“. Jak dokazují, záleží zkrátka na použitých slovech. Po sociálních médiích bychom nepochybně měli chtít, aby zdokonalily způsoby, jakými vymáhají svá pravidla, ale nemá smysl ztrácet energii marnými debatami, jestli nás cenzurují.