Pochodeň může nést jen někdo, kdo na to v danou chvíli má sílu, říká poslankyně Kocmanová
Odchod ze sněmovny společně s vámi oznámily i další poslankyně, například Marie Jílková z KDU-ČSL nebo Martina Ochodnická z TOP 09. Co je na jejím současném fungování špatně?
V tomhle volebním období se bohužel jednání sněmovny úplně vymkla z rukou. Někteří politici se naučili žvanit u pultíku dlouhé hodiny, blokovat tím projednávání zákonů a zdržovat tak celou sněmovnu. To nás stojí obrovské množství peněz, jednání je pak neefektivní a nestíháme schvalovat zákony. Trávíme pak v práci dlouhé večery a jinou práci odsouvám. K tomu se nevidíme s našimi rodinami, což je velký problém zejména pro rodiče malých dětí. Přitom i ty bychom ve sněmovně měli chtít. Ale dá se to změnit, v první řadě změnou jednacího řádu, kde můžeme řečnění omezit na kratší čas.
Jaká byla reakce vašich kolegů, voličů Pirátů nebo i blízkých, když jste se rozhodla znovu nekandidovat?
Tlak na mé rozhodnutí byl a stále je opravdu velký. Ale spíš v tom smyslu, že mě stále mnoho lidí přemlouvá, at´ si to rozmyslím a v politice pokračuji. Já v ní ale úplně nekončím, jen teď prostě nebudu znovu v Poslanecké sněmovně.
V politice stále není stejný počet žen jako mužů, proč to tak je?
Ženy mají obecně těžší startovací pozici se do politiky vůbec dostat. Častěji pečují o děti nebo o jiné příbuzné, tím pádem jim nezbývá volný čas, který můžou věnovat třeba právě politice. A když už ten čas najdou a do politiky se dostanou, je pro ně ve většině případů mnohem těžší vyšplhat se někam výš po společenské příčce. Třeba až k vrcholovým pozicím.
Co pro rovnější zastoupení tedy můžeme udělat?
Stírat rozdíly ve společnosti. Často se děje, aspoň taková je tedy moje osobní zkušenost, že se spousta žen na zmíněné vyšší pozice nakonec ani nehlásí, zatímco muži ano. Možná to souvisí trošku i se sebevědomím nebo respektive s tím, jaké tady máme kulturní zvyky. V našem kulturním prostředí mají ženy často tendenci se upozaďovat anebo čekat až budou mít třeba dosažené nějaké vzdělání, budou se cítit dostatečně pro danou pozici a často je ta čára, kde se cítí dostatečně ony a kde se cítí dostatečně muži trošku někde jinde.
A co mladí lidé, jak je to s jejich zastoupením?
Stejně jako u žen, ani zastoupení mladých lidí rozhodně není dostatečné. Já jsem v tuhle chvíli nejmladší žena v Poslanecké sněmovně, a to už je mi víc než 30. Mladí lidé jsou přitom potřeba ve všech patrech politiky. Stejně jako všichni ostatní, abychom totiž na někoho nezapomínali, potřebujeme, aby byli při důležitých rozhodnutích přítomní a pomáhali připravovat zákony. Zkušenost každého z nás je totiž trošku jiná.
Vidíte v tomto směru potenciál v mládežnických politických stranách?
Určitě ano. Jsem ráda, že dnes už má a zapojuje mládežnické organizace většina stran. V Česku se k politice ne všichni hlásí. I podle mezinárodních srovnání máme strašně málo členů politických stran. Ale právě u těch mládežnických organizací je vidět, že tam je víc a víc lidí a že se víc a víc angažují.
Dá se tedy říct, že mládežnické strany připravují nové politiky.
Přesně tak a to je na nich tak skvělé. Navíc připravují generaci politiků, kteří se už mezi sebou budou trochu znát a bude se jim snáze hledat řešení různých situací. Stačí, když budou nastavení na to spolupracovat, i když spolu nemusí v základu nutně souhlasit.
Vy se ve sněmovně zabýváte tématy jako je sexualizované násilí, duševní zdraví nebo ochrana zvířat. To jsou témata, která jsou důležitá hlavně pro mladší generace. Máte pocit, že jim ostatní politici, třeba právě ti z řad starších, dávají podobnou váhu?
Liší se to téma od tématu. Třeba domácí a sexualizované násilí dřív nebylo brané jako důležité téma, ale v tomhle volebním období si myslím, že se to hodně změnilo. Zásluhu na tom mají různé neziskové organizace, které téma tlačily. I díky tomu se nám ve sněmovně podařilo založit podvýbor, který se tomuto tématu věnuje. Péče o duševní zdraví se taky pomalu stává důležitější, protože se ukazuje, jaké dopady má, když se neřeší.
Můžou to, které témata budou pro politiky podstatná, nějak ovlivnit voliči?
Určitě. Politické strany chtějí, aby je lidé volili, takže to, co zajímá veřejnost budou nějakým způsobem zrcadlit ve svém programu. Vždy je důležité zviditelňovat důležitá témata, at´ už skrz nějakou veřejnou debatu, skrze neziskové organizace nebo tak, že si třeba najdete mezi politiky jednoho spojence, který je bude tlačit.
Jak dialogu s politikem dosáhnout?
V posledních letech dobře funguje komunikace přes sociální sítě. Ale rozhodně bych doporučila i chodit za námi poslanci a poslankyněmi do kanceláří. Sjednat si schůzku a vysvětlit nám to své téma dopodrobna.
Piráti jsou středová až středolevicová liberální strana. Často upozorňujete na to, že různě po světě právě sílí naopak ultra konzervativní názory. Čím to podle vás je?
Myslím, že je to tím, že se v posledních letech obecně zhoršila životní úroveň lidí, hodně se zanedbal důraz na ekonomická témata. Strany, které jsou teď na vzestupu se toho chytily ve správný čas a začaly lidem tvrdit, že když budou volit je, budou se mít lépe. Často jim nabízí jednoduchá, ale nefunkční řešení na složité situace. Zneužily situace a strachu lidí a tím pádem mají větší prostor pro šíření svojí agendy.
Jak z toho nepropadnout zoufalství?
Na demokracii je skvělé, že se můžeme zastupovat navzájem. Pochodeň může nést jen někdo, kdo na to v danou chvíli má sílu a když na to sílu už nemá, může ji předat někomu jinému. Samozřejmě je to někdy těžké a je potřeba třeba úplně přestat sledovat sociální sítě nebo zprávy, aby si člověk alespoň na nějakou dobu uchránil své duševní zdraví. Je důležité pečovat o sebe a o svoje blízké. Udělat si vlastně takový svůj safe space. Bezpečný prostor je totiž to, z čeho nakonec všichni čerpáme.
Kdybyste na závěr měla říct něco pozitivního, co se třeba povedlo nebo co se daří?
Pozitivní vždy je, když existuje nějaká iniciativa, at´ už třeba za práva zvířat nebo za lidská práva, která chce být slyšená a dokáže oslovovat politiky nenásilným způsobem. Obecně se mi líbí, když se lidé s politiky baví a dávají najevo, co chtějí a co nechtějí. My tu zpětnou vazbu potřebujeme. A je jedno, jestli je od odborníků nebo od mladých lidí, kteří řeknou, na čem jim záleží.
