Organizace se snaží týraným psům z ciziny najít nový domov v Česku
Organizace, které do Česka dováží psy ze zahraničních útulků, vznikly podle jejich slov především z chutě nadšenců psy zachránit. Jde především o rasy galgů a podenců, které mají blízko k chrtům. Ve Španělsku jsou často využíváni hlavně k lovu, a když se pes zraní nebo zestárne, stane se pro majitele přítěží. ,,Oficiální statistiky neexistují, ale uvádí se, že ročně ve Španělsku 50 000 galgů zemře nebo jsou utýráni a ponecháni svému osudu. Někteří majitelé se k nim takto chovají pokud špatně loví nebo k lovu neprojevují dostatečnou chut´,“ říká Jitka Pejchlová z organizace Galgos de la Estrella dovážející psy ze Španělska.
Ve chvíli, kdy projeví zájemce chut´ adoptovat některého ze psů, které na svých stránkách organizace nabízejí, musí zpravidla vyplnit dotazník. Součástí adopčního procesu jsou i osobní schůzky – jde o to zájemce prověřit a zároveň informovat. Psi z útulků si totiž chvíli zvykají na úplně jiné prostředí a budoucí majitelé s tím musí počítat. „Přesto se občas stane, většinou kvůli nenadálé změně situace v rodině, že se adopce zruší těsně před příjezdem galga,“ říká Pejchlová. Zůstává pak na organizaci, aby psovi našla další náhradní rodinu anebo alespoň dočasný domov. Vlastní útulek organizace v Česku totiž nemají.
Vytipovat vhodné zvíře
Své zkušenosti s adopcí má i Petra Cihelková. V současné době má takto adoptované tři psy, a oceňuje hlavně fakt, že může být s organizacemi v neustálém kontaktu. „Díky Facebooku všechny holky z organizací vidí, jak se u nás pejskům daří. Můžu se na ně kdykoliv obrátit, pokud potřebuji pomoci,“ říká. Uznává, že adopce psa na dálku může být velká neznámá – nikdo předem neví, jak se bude pes chovat, v drtivé většině má s lidmi špatné zkušenosti, ale sama Cihelková nic takového nezažila. „Ze začátku byl trochu problém s čistotností, ale divila jsem se, jak rychle se psi vše naučili,“ dodává.
Organizace jsou napojené na tzv. partnerské útulky, se kterými spolupracují a ve kterých se snaží vytipovat psy hodící se do českých rodin. Například nezisková organizace Lanzpodenco dováží psy z Kanárských ostrovů. „Podmínkou je vytipovat neagresivní jedince, kteří by mohli například do rodin s dětmi, k jiným psům a podobně,“ říká Veronika Křimská, jedna z členů této iniciativy. Organizaci rozjížděli z vlastních investic, v současnosti na její fungování a dovoz psů ze vzdálených destinací šetří peníze především z veřejných sbírek a z prodeje předmětů, které jim darují spřátelené firmy nebo podporovatelé.
Z vyděšeného ochranářem
V České republice existuje uskupení zaměřujících se na dovoz psů ze zahraničí více. Některé z nich se soustředí na dovoz chrtů z Anglie a Irska, kde jsou využíváni především jako závodní a lovečtí psi. Do útulku je tam většinou doveze původní majitel, kterému už se pes nehodí, nebo lidé, kteří zubožené a týrané psy najdou bloudit ulicemi. Odtud je pak přebírají organizace, které je vozí do Česka. Úplnou náhodou se k jedné z nich dostala i Dáša Trojáková, která adoptovala anglického chrta Charlieho a díky zmíněné organizaci Galgos de la Estrella pak štěně galga jménem Ziggy. „Když přijel, měl šílený strach z lidí, trvalo sedm měsíců, než v klidu prošel kolem cizího člověka. Udělal ale obrovský pokrok a stal se z něho pes ochranář,“ přiznává.
Další náročnou součástí adopčního procesu jsou i transporty psů – některé z organizací je dováží ze Španělska autem nebo letadlem. Iniciativy se nadále snaží více zviditelnit. V současné době totiž například organizace Galgos de la Estrella doveze do České republiky kolem padesáti psů ročně. Majitelé chrtů jsou ale většinou spokojeni. „Když si pořídíte chrta, jiného psa už nechcete, jsou neuvěřitelně vděční – i přes to, jak se k nim člověk choval,“ uvádí Trojáková.
