Odvaha nebýt lhostejný: daruj krev, daruješ život
V České republice může darovat krev každý zdravý člověk ve věku 18 – 65 let. Zájemci se mohou obrátit na jakékoliv transfuzní centrum, kde jim zdravotníci poskytnou všechny potřebné informace. Před darováním krve je třeba podstoupit krátkou zdravotní prohlídku, která zajistí, že darování bude bezpečné pro obě strany.
Herečka Iveta Sedláčková si zanedlouho připomene rovnou dekádu od chvíle, kdy se poprvé rozhodla darovat, dělá to už od svých 24 let. „Moji rodiče i bratr jsou aktivní dárci krve, přesto mě do darování nikdy nenutili. Můj postoj se změnil až ve chvíli, kdy jsem sama prodělala operační zákrok,“ vysvětluje své pohnutky.
Krev s odměnou
Důvodů, proč lidé chodí krev darovat, je celá řada. Někteří chtějí pomoci a vědí, že jejich krev může zachránit život člověku po úrazu, při operaci nebo pacientovi s vážným onemocněním. Jiní mají osobní zkušenost z rodiny nebo okolí, kde někdo krev potřeboval. Pro další je to otázka solidarity nebo občanské odpovědnosti. Často se také stává, že člověk, který daruje poprvé, začne chodit pravidelně, protože už ví, co ho čeká.
Darování také podle samotných dárců přináší dobrý pocit z toho, že člověk udělal něco smysluplného. Vedlejší motivací mohou být i drobné výhody – například nárok na den volna v práci, daňový odpočet nebo malé občerstvení po odběru. Třeba v Thomayerově nemocnici mají dobrovolní dárci nárok na párek zdarma.
„Za půllitr krve královská hostina v ÚVN!“ sdílí kupříkladu Jolana S. fotku párku s pořádnou porcí hořčice na sociální síti. „U nás dostáváme jen kávu a sušenku!“ kontruje jedna z diskutujících.
Chybí 70 tisíc lidí
Dárců je i tak dlouhodobě nedostatek a noví nepřicházejí. Společnost pro transfuzní lékařství by považovala za ideální, kdyby se k odběrům hlásila alespoň tři procenta populace. „Počet registrovaných dárců se pohybuje kolem 250 tisíc. Mělo by jich být přes 300 tisíc. Je tedy třeba získat dalších asi 70 tisíc dárců,“ vypočítává Jaroslav Hornych z Českého červeného kříže.
„Dárců v poslední době hodně ubylo a mě samotnou to velmi mrzí. Nikdo z nás neví, kdo z jeho blízkých či zda on sám nebude potřebovat krevní konzervu,“ říká Iveta Sedláčková
Příkladem se snaží jít Renata Dupalová, která má za sebou už 40 odběrů a je držitelkou Zlaté plakety doktora Janského. „Krev jsem začala darovat před 30 lety. Daruji, protože si myslím, že bych tím mohla někomu pomoct,“ říká.
Podobně, jako Iveta, i ona vnímá úbytek nových dárců. „Mladí dárci se bojí chodit, je za tím i obava o své zdraví, někdo omdlévá, sníží se mu druhý den fyzická výkonnost. Jiní lidé jsou moc pohodlní na to, aby šli darovat. Je to kombinace všeho možného.“