Očkování má mnohé výhody, například méně starostí při cestování, míní mladá stevardka
Vystudovala jste Metropolitní univerzitu. Proč jste se nakonec rozhodla pro létání?
Největší motivací mi byl můj přítel, který je pilot. Už dříve jsem ráda cestovala, takže jsem se chtěla ubírat tímto směrem. Jednou jsem na internetu zahlédla inzerát společnosti Wizz Air. Šlo o nábory pro stevardky a já si řekla, že to vyzkouším. Výběrové řízení probíhalo celý den v Katovicích v Polsku, jelikož aerolinka v Česku už tři roky nelétá.
Jak moc vás zasáhla omezení týkající se covidu?
Hodně. V únoru 2020 jsem dokončila osmitýdenní výcvik v Dánsku a v březnu jsem měla začít létat. Tou dobou ale začala platit omezení kvůli covidu a Wizz Air snižoval stavy. Jako první se o propuštění dozvěděl přítel, za hodinu volali i mně.
V Bulharsku jste ale už měli zařízený byt. Co tedy následovalo?
Byt jsme kvůli propuštění museli opustit, jelikož ani jeden z nás neměl v Bulharsku záložní plán týkající se práce. Následovalo tedy stěhování do Česka a shánění brigády. Vždy jsme něco ušetřili a pak vyrazili cestovat po světě. Jediné, co nás omezovalo, byla nařízení jednotlivých zemí. Ale řeči ostatních, že se v té době nedalo nikam jezdit, rozhodně nebyly pravdivé. Museli jsme jen vynaložit větší úsilí.
„Práce letušky není jen obsluhovat a usmívat se, jak si myslí spousta lidí.“
Po uklidnění pandemické situace jste se znovu přihlásila k letecké společnosti. Jaký byl návrat?
Musela jsem opět na výcvik. Byl zkrácený na šest týdnů a nic nového jsem se nenaučila. Také jsme si s přítelem museli najít v Bulharsku nový byt a přestěhovat se. Létat jsem tak začala letos 11. října.
Povolání letušky má hodně lidí spojeno jen s obsluhováním. Co všechno ale musíte před letem udělat?
Než letadlo vzlétne, musíme zkontrolovat celý vnitřní prostor, především záchrannou výbavu. Při nástupu cestujících pak letušky stojí vždy u dveří a vítají pasažéry. Samozřejmě musíme působit příjemně, ale hlavně tak kontrolujeme například těhotné ženy, komu je špatně nebo kdo vypadá podezřele. Máme určitý kus zodpovědnosti za to, kdo do letadla nastoupí. Když je s někým problém, informujeme nadřízené. Pokud dotyčný působí svým chováním opravdu zvláštně zavolá se policie, která ho může prohledat. Mně se naštěstí žádná taková nepříjemnost zatím nestala.
S pandemií se svět začal vypořádávat pomocí testů a vakcín. Bojí se ale lidé pořád kvůli covidu cestovat?
Čerstvé zkušenosti mám z letů do Londýna. Kapacitu máme kolem 230 pasažérů. Obsazenost letadla se většinou pohybuje kolem 80 procent. Myslím si, že lidé se už tolik nebojí. Většina z nich využívá výhod očkování, které mnohé usnadňují. At´ už jde o navštívení kultury, sportovních utkání nebo ochrany zdraví.
„Vakcinace je nejjednodušší způsob, jak téměř neomezeně cestovat.“
Jaká omezení platí pro pasažéry v letadlech?
Všichni cestující musí mít respirátory nebo roušky. Dále se kontroluje, zda je člověk očkovaný nebo má testy. Občas se stává, že při rotacích, kdy se v daném městě otočíme a letíme zpět, si nějaký pasažér nezjistí podmínky pro vstup do země. Musí se tak nejbližším letem na vlastní náklady vrátit do země, kam má vstup povolen. Při tomto transportu má pas dotyčného člověka u sebe kapitán.
Testy a očkování se tedy kontrolují u cestujících. Jak se k situaci ale staví letecký personál?
Sama jsem se očkovat nechala, ale ne každý je příznivcem. V Bulharsku koluje fáma, že ženy po vakcíně neotěhotní. Neočkované stevardky proto musejí chodit každý týden na PCR test, který si platí samy. V Bulharsku nenese tyto náklady spojené s covidem stát. Všichni obyvatelé si zde testování musí platit sami. Když není člověk naočkovaný, všechno se prodraží.
Stalo se vám někdy, že jste na palubě měla, i přes dodržení všech opatření, covid pozitivního člověka?
Naštěstí ne. Ale vím, že postupy jsou v takovém případě přísné. Celá posádka i cestující by museli jít do karantény. V takových případech není možnost dělat nějaké úlevy. Nejdůležitější je zdraví.
