Občas si chci vyzkoušet, jak se lyžovalo v dobách mého dědy, říká Král Jizerek
Jste známý tím, že občas běžkujete v kostýmu, který znázorňuje lyžaře třeba z doby před sto lety. Co vás k tomu vede?
Vždycky mě zajímalo, jak běžkoval můj děda. Takže jsem jednou sehnal běžky z roku 1920, přidal k tomu patřičné oblečení a vytvořil jsem si kostým. Ale vytáhnu ho jen na zahájení Jizerské 50, protože jeho součástí je tradiční závod v převlecích. Není to nic dloudobého, spíše takové zpestření.
Zkusil jste někdy ve vašem kostýmu jet třeba celou Jizerskou 50?
To jsem nezkusil, protože by to bylo strašně fyzicky náročné. Staré dřevěné běžky jsou hodně těžké a oblečení by hned promoklo. Ale mám ještě jedny lyže zhruba z roku 1970 a na těch se občas jedu jen tak projet v rámci tréninku. Samozřejmě zase musím přidat i dobové oblečení. Bez něj by to nešlo.
A není jedním z důvodů, že v kostýmu nejezdíte závody, také to, že byste neměl šanci vyhrát?
Samozřejmě, že když jedu na nějaký závod, tak chci dojet co nejlépe. Ale spíše jde o to, že samotná zimní Jizerská 50 je už hodně těžký závod a já si nejsem jistý, jestli bych ji v kostýmu celou zvládl. To platí také pro tu letní. Nedovedu si představit, že bych běžel třeba ve svetru.
Místo diváků jsem viděl jen šmouhu
Která varianta Jizerské padesátky je tedy pro vás osobně náročnější?
I když má každá svá specifika, tak rozhodně ta letní. Přeci jen na běžkách si z kopce alespoň trochu odpočinu, to při běhu nejde. Závodím už přes dvacet let, minulý rok pro mě byla letní Jizerská 50 asi nejtěžším běžeckým závodem v životě.
Co se během něj stalo?
Největší problémy jsem měl s počasím, protože bylo strašné vedro. Asi osm kilometrů před cílem mě začaly brát křeče do nohou a musel jsem asi 300 metrů jít. Bohužel mi v těchto místech utekl můj největší soupeř a já už ho nedoběhl. Možná i proto, že jsem si chvílemi myslel, že zkolabuji. Pak jsem místo diváků viděl jen rozmazané šmouhy. I přes tyto komplikace jsem závod dokončil jako druhý.
Určitě to musel být pro vaše tělo šok. Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostal zpět do formy?
Co se týče regenerace, tak člověk musí chodit běhat pravidelně pořád, ale třeba kratší vzdálenosti. Ale celkově jsem se cítil unavený ještě deset dní po závodě, což mě překvapilo. Jednou bylo mé tělo v útlumu snad tři měsíce, a to se mi běželo dobře. Asi jsem měl tenkrát lépe natrénováno.
Po operaci ještě nejsem zpět ve formě
Kolik kilometrů musíte naběhat, abyste byl na letní i zimní závod podle vás připravený?
Na letní padesátku začínám trénovat tak tři měsíce dopředu a snažím se běhat 80-120 kilometrů týdně. S běžkami je to složitější, protože záleží hlavně na počasí. Zima je celkově dost krátká a ještě když není sníh, tak toho moc nenajezdím. Třeba letos mám jen okolo 400 kilometrů, takže to na žádný velký výsledek nevidím. Hlavně když k tomu připočtu můj zdravotní stav.
Co tím máte na mysli?
Od půlky ledna se potýkám s nějakou virózou, a jelikož je Jizerská 50 už 9. února, tak jsem si šance na hezké umístění odstřelil. Ještě mám od roku 2018 dlouhodobější problémy se zády a vlastně bych ani neměl takhle dlouhé závody absolvovat.
To se asi jedná o závažnější zdravotní problémy…
V lednu 2018 mě najednou začala bolet levá hýždě. Já jsem tomu ze začátku nevěnoval moc velkou pozornost. Odjel jsem zimní Jizerskou 50, ale bolest byla stále větší. Dostal jsem se do fáze, kdy mi začala ochrnovat levá noha, nemohl jsem s ní hýbat a pouze jsem ji tahal za sebou. U doktora mi řekli, že mám vyhřezlou ploténku a musel jsem na operaci páteře.
A za jak dlouho jste se opět vrátil ke sportu?
Operovali mě v červnu 2018 a na konci září toho samého roku už jsem stál na startu Běchovické desítky, mého srdečního závodu. Od té doby cvičím každý den a jednou za dva týdny chodím na fyzioterapii. Bohužel do formy, kterou jsem měl před operací, jsem se zatím zdaleka nedostal. Zejména na lyžích mě záda pořád hodně bolí. Ale dávám tomu tak rok až dva, a budu na tom zase tak, jak bych chtěl být.
