O sametové revoluci se na školách moc neučí. Mnoho studentů si přeje změny ve vzdělávacích programech
1918 – konec první světové války, vznik Československa
1938 – mnichovská dohoda, postoupení pohraničních území Československa (Sudety) Německu
1948 – únorový puč, násilné převzetí moci v Československu komunisty
1968 – sovětská okupace, srpnový vojenský vpád pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy do Československa v čele se Sovětským svazem
Mezery ve znalostech 20. století trápí například absolventku gymnázia, Elišku Hofmanovou (22). „Když se v hospodě řeší například události 50., 60. nebo 70. let, cítím se blbě, protože o tom moc nevím.“ Na gymnáziu se totiž třeba procesem s Miladou Horákovou, pražským jarem nebo normalizací nezabývali. „Nechci to kategoricky házet na školy, protože bych mohla sama vyvíjet větší úsilí a ty mezery zaplnit. Nic to ale nemění na tom, že mají školy na neznalostech studentů z historie svůj podíl,“ dodává Hofmanová.
Podobný názor sdílí další absolvent gymnázia Matěj Štěpánek (22). „Základ z 20. století mám, ale vést intelektuálnější diskuzi třeba o válce o Falklandy už je složitější,“ vysvětluje. Občas si hledá na internetu informace o té či oné historické události, ve které má mezery. „Naposled jsem si na Wikipedii hledal přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby se tyto události učily na školách, bylo by to mnohem jednodušší,“ myslí si.
Je ale mnoho studentů, kteří si mimo školu znalosti z historie nijak nedoplňují. Podle průzkumů České televize jsou někteří přesvědčeni o tom, že v roce 1938 začala první světová válka. Další z nich si myslí, že v roce 1948 tato válka skončila. Jsou i tací, kteří si pod rokem 1968 představují rozdělení Československa. Studenti svou neznalost dávají často za vinu školám, ve kterých se o zmíněných událostech neučili.
Učitelům chybí čas
Na základních i středních školách končí výuka dějepisu obvykle jednou ze světových válek. „Začínali jsme pravěkem a skončili jsme druhou světovou válkou. Tu jsme ani neprobírali podrobně, abychom ji vůbec stihli,“ zmiňuje studentka Kristina Šmatláková (20), která je absolventkou obchodní školy. „Hlavně, že jsem se dozvěděla mnoho informací o Mezopotámské říši nebo o Keltech,“ dodává ironicky. Gymnázia mají školní vzdělávací program ohledně historie podobný, ale často mají navíc volitelné semináře novodobých a soudobých dějin.
Podle učitelky Olgy Mandové, která učí dějepis na Gymnáziu Na Vítězné pláni, učitelé s tímto problémem moc nezmůžou, situaci jim totiž komplikují základní školy. „Osnovy středních škol by nebyly tak špatné, pokud by nemusely suplovat nedostatky ze základních škol,“ myslí si Mandová. K pochopení 20. století podle ní žák potřebuje znát středověk i novověk. „Máme svázané ruce časem, a to je strašná škoda,“ dodává.
Listopadové události jsou historií
Sametová revoluce bývá na mnoha školách považována za konec historie. Může za to školní vzdělávací program daných škol, který obvykle počítá s myšlenkou: pokud od události neuplynulo alespoň třicet let, nelze ji považovat za historii. Ve většině vzdělávacích programů pražských gymnázií tak bývá posledním tématem české historie sametová revoluce. Ve výuce světových dějin se zase končí rozpadem východního bloku nebo válkou v Perském zálivu.
Absolventka gymnázia, Karolína Ševčíková (21), souhlasí s tím, že historie končí v době, kdy skončila totalita v Československu. „Sametová revoluce je poslední událost, ke které se někteří učitelé na středních školách dostanou. V tomto případě bych vedle výuky dějepisu uvítala i soudobé dějiny jako povinný předmět.“
Pedagog z Vyšší odborné školy publicistiky Jan Adamec naopak považuje za historii i navazující témata na listopadové události. „Privatizace, rozdělení Československa nebo vstup do Evropské unie, to jsou všechno témata z hlediska výuky historie podceňovaná.“ Podle něj by si zasloužila reflexi, analýzu a důstojný vstup do školních osnov.
Diskuze o budoucnosti výuky
Nedá se ovšem říct, že by nespokojení studenti a učitelé chtěli rušit chronologickou výuku dějepisu. Pedagog Jan Adamec by výuku historie rozdělil do tří bloků. „Pravěk bych transformoval do antropologie s přesahem do vývojové biologie a psychologie. Zvlášt´ bych vyučoval starověk a středověk,“ popisuje první dva bloky Adamec. Třetí blok by byla moderní doba od počátku 16. století dosud. Všechny bloky by probíral paralelně, ale v každém z nich by zachoval chronologii. S moderními dějinami by se tak studenti seznamovali již od počátku, ne až na konci studia.
Učitelka Olga Mandová by zvýšila hodinovou dotaci na dějepis, jenže sama uznává, že by tento krok mohl vyvolat požadavek na více hodin i v dalších předmětech. „Jistě bych omezila výuku starších dějin, aby bylo více prostoru pro ty nové,“ dodává. I přesto, že se ve školách o druhé polovině 20. století moc neučí, většina pražských škol se snaží angažovat ve významných výročích, jako je právě 30 let od sametové revoluce. Sice se jedná zejména o jednorázové besídky nebo exkurze, studenti se ale můžou dostat k informacím alespoň touto cestou.
