Novinářka Stomatová: Horší než válečná zóna jsou pro mě fronty na českých úřadech
I díky svým vstupům z válčící země a z probíhajícího konfliktu získala Darja Stomatová letos v květnu cenu pro mladé žurnalisty Novinářská křepelka. Válečnou reportérkou přitom původně být nechtěla. „O novinařině jsem nikdy neuvažovala, ale vždycky mě bavilo psát, a proto jsem se rozhodla po bakaláři z politologie pokračovat v magisterském programu žurnalistika,“ říká dvaatřicetiletá reportérka, která poté své novinářské znalosti rozvíjela v roce 2015 na studijním pobytu v rámci programu Erasmus+ ve Finsku.
Od té doby si vyzkoušela pozici reportérky v několika televizích. Aktuálně pracuje pro Českou televizi, kam přestoupila z Primy na začátku roku 2023.
Rodiče by ji chtěli doma
Darje bylo teprve pět let, když se její rodina v roce 1997 rozhodla kvůli rostoucímu nacionalismu a národnostnímu pnutí v zemi emigrovat z Kazachstánu. Matka jí ale od útlého věku nadále učila rusky, za což jí je – jak Darja říká – vděčná, protože se díky tomu bez problémů domluvila na Ukrajině.
„Rodiče mou práci nemají moc v lásce. Původně mi to chtěli zakázat, ale pak se poradili a řekli, že jsem dospělá a za své činy zodpovídám sama, za což jsem jim moc vděčná, protože vím, co jim způsobuji,“ oceňuje Darja přístup svých rodičů.
Za svoji kariéru Darja pokrývala několik zásadních událostí, včetně tornáda na Moravě v roce 2021. Jméno si ovšem u veřejnosti udělala až na Ukrajině, kam pravidelně jezdí už přes dva roky.
K válečné novinařině se přitom dostala jen shodou okolností: na pracovní cestu do Charkova vyrazila 16. února 2022, tedy nedlouho před ruskou invazí, což tehdy samozřejmě tušit nemohla. „Na hranicích se začala kumulovat ruská vojska, ale Putin byl na zimních olympijských hrách v Pekingu, takže jsem si říkala, že se nic nemůže stát. O týden později vypukla válka,“ vzpomíná Darja na nečekanou změnu situace.
Nebýt kameramana, zhroutila bych se
Kromě ruského obléhání Charkova krátce novinářsky pokrývala i bitvy o Bachmut a Avdijivku. Nejdrastičtější situace pro ni nastala poblíž obce Makarivka, kde jen o vlásek unikla explozi ruského sebevražedného dronu. „Často si neuvědomuju, že se mi může něco stát, protože je to velká věc náhody. Značnou roli tam hraje adrenalin, ale novinář si musí vytvořit clonu, která mu pomáhá fungovat a nehroutit se,“ vysvětluje Darja, jak pracuje v krizových oblastech.
Po prvním návratu z války, začala život v Česku vnímat jinak. Nejtěžší pro ni bylo přejít z válečného nastavení zpět do běžného života. Nejvíce ji, jak říká, štvalo chození po úřadech. S odstupem se jí prý ale zase všechno v hlavě srovnalo.
Jedním z nejzásadnějších momentů v její kariéře bylo rozhodnutí po začátku ruské agrese 24. února setrvat na Ukrajině. S hrůzami války se poprvé přímo setkala třetí den invaze. „Když jsem viděla mrtvoly ruských vojáků, emocionálně jsem selhala. Začala jsem si říkat, že i když šlo o nepřátelé, pořád to byli lidé, kteří mají matky a rodiny. Můj kameraman Honza Schürger mi ale v tu chvíli řekl, že pokud nad tím budu takhle přemýšlet, tak se složím a bude lepší se vrátit do Prahy. To jsem nechtěla, a tak jsem se obrnila,“ popisuje Darja, jak ji s rozhodnutím pomohl její kolega, z nějž se později stal i životní partner.
„Kdybych od Honzy neměla oporu, tak bych se na začátku války neodvážila vylézt z hotelu. V tu chvíli jsem odevzdala svůj život do jeho rukou, protože jsem věděla, že se o sebe sama nedokážu postarat,“ vzpomíná na první dny ruské invaze, o kterých také reportovala v živém přenosu pro americkou stanici CNN.
Dvojice svoji spolupráci začala už dříve, v roce 2020, když pro televizi Prima společně pokrývali demonstrace kvůli zfalšovaným prezidentským volbám v Bělorusku. Poté spolu procestovali takzvaný rezavý pás na severovýchodě Spojených států. Během měsíční cesty monitorovali nálady běžných lidí před prezidentskými volbami.
Svoje odhodlání předat lidem informace za jakýchkoliv podmínek ukázali i při reportování z běloruského Minsku v roce 2021. „Ochranka nás rovnou po příletu na letišti odvedla do zadržovací místnosti. Byly tam dvě budky na spaní. Dali nám jídlo a chovali se k nám docela hezky. Nechali nám techniku, což byla možná jejich hloupost, ale mohli jsme díky tomu ze zadržovací místnosti natočit i živák a odvyprávět celý náš příběh,“ vzpomíná Darja.
Lidé nám psali, že točíme v Praze před zeleným plátnem
Vzpomíná si zároveň i na případy, kdy jí lidé psali, že jejím svědectvím z války nevěří. „Jsem ochotná diskutovat s lidmi s odlišným názorem, ale pokud je někdo přesvědčený, že na Ukrajině není válka, nemá smysl se vůbec pokoušet měnit jeho názor. My nemáme přesvědčovat nikoho. My máme informovat,“ říká Darja.
Zmiňuje i kolegu, který tvrdil, že by měl dilema odvysílat, pokud by zachytil válečné zločiny ze strany Ukrajiny. „Myslím, že takové dilema je zcestné. Pokud by se to skutečně dělo, tak je důležité to ukázat, i kdyby to mělo někomu nahrát,“ dodává mladá novinářka, která momentálně pro diváky České televize informuje o vývoji situace poblíž charkovské fronty.
