Šéfredaktorka Bel Mondo Barbora Procházková: Novináři musejí být odborníky, aby mohli dobře psát
Studovala jste v Německu politologii, kde jste se živila i prací lektorky politického vzdělávání. Pomohly vám nějak tyto zkušenosti ve vaší profesi novinářky?
Mně vlastně na začátku pomohly jenom zkušenosti ze zahraničí, protože novinařinu jsem se naučila právě v Německu. V 90. letech v Česku ani nikdo nevěděl, co to stáž je. Já jsem díky studiu na univerzitě v Hamburku měla možnost každé prázdniny, být někde v redakci, jelikož tam to při studiu už tehdy byly povinností. A právě tam jsem se toho naučila nejvíc. Od prvního dne mě kolegové brali vážně jako stoprocentní spolupracovnici redakce. Dodnes jezdím do Německa na novinářské konference, kde vidím, že je tam žurnalistika o mnoho dál. A tuto inspiraci se pokouším přenést do českého prostředí.
V Česku i zahraničí přednášíte o mediální gramotnosti. Co je hlavním cílem těchto přednášek a pro koho jsou určeny?
Jsou pro všechny. Pokládáme si mimo jiné jednoduchou otázku – jak číst noviny. Protože člověk si velmi často myslí, že jen proto, že umí číst, zvládá také číst noviny. Jenže tak jednoduché to není.
Proč si to myslíte?
Nejde totiž jen o to přečíst si písmenka a složit je dohromady, ale musíte se naučit vnímat, co vám médium říká a hlavně nebrat všechno za pravou minci. Dobré je se třeba naučit vnímat skrytou reklamu. Jako novinář to třeba vidíte, protože v té branži pracujete, ale naprostá většina lidí ten rozdíl nevidí. Přitom je to velmi důležité, jelikož média mohou být nebezpečná. Velmi jednoduše totiž můžou rozšiřovat stereotypy nebo rozviřovat různé kauzy a tím ovlivňovat společnost.
Kdyby tedy podle vás lidé uměli správně číst noviny, nenechali by se tak jednoduše ovlivnit?
Rozhodně, nestali by se pak lehce ovlivnitelným davem a ponechali si vlastní hlavu.
Proč jste se rozhodla studovat politologii?
Protože jsem chtěla být novinářka.
Myslíte si tedy, že studium politologie je k povolání novináře nutné?
To není nutné, ale rozhodně také není nutné studovat žurnalistiku. Možná je to asi ten nejhorší nápad, co můžete udělat, když chcete být novinářem. Novinařina je řemeslo, které se nejlépe naučíte v praxi. Jak psát, jak hledat zdroje, jak je oslovovat, jak sestavit článek a podobně.
Ale přesně tohle se na žurnalistických školách budoucí novináři učí, ne?
Jenže co na školách chybí je obsah. To, že umíte psát, je jedna věc, ale důležité je, o čem píšete a jak o tom přemýšlíte. Bohužel u nás byly vzdělávací systémy v novinařině donedávna postavené tak, že vás naučí teoretické základy sociologie, práva, psychologie a tak dále. Vy pak máte základy všeho a tím pádem ničeho. Ale co žurnalistika opravdu potřebuje, jsou odborníci.
Odborníci konkrétně na co?
Na biologii, medicínu či právo, prostě na všechny možné obory. Jedině ti opravdu vědí, o čem píší. Člověk se totiž nemůže v jednom semestrálním kurzu naučit,jak funguje právo. A to je hlavní problém, protože se pak často stane, že jako novinář například zaměníte zastupitelství se zastupitelstvem. Žurnalista pak ztrácí důvěryhodnost a lidé přestávají médiím věřit.
Několik let jste pracovala v týdeníku Respekt a poté přijala místo šéfredaktorky lifestylového měsíčníku Bel Mondo. Proč jste se rozhodla tuto práci přijmout?
Mimochodem raději bych pro Bel Mondo používala výraz společenský časopis. Řekla bych totiž, že u nás je slovo lifestyle vnímáno trochu negativně. Nicméně když mi vydavatelství Respekt Publishing nabídlo místo šéfredaktorky, neváhala jsem. Když máte možnost něco utvářet a dát tomu novou tvář, je to obrovská výzva, která se v podstatě odmítnout nedá.
Proč si myslíte, že lidé v Česku negativně reagují na slovo lifestyle?
Když u nás řeknete lifestyle, většině lidí se vybaví nějaký módní magazín pro ženy. My jsme ale chtěli, aby Bel Mondo bylo inteligentní čtení pro ženy i pro muže. A od toho se odvíjí i neutrální název časopisu.
Bel Mondo je trochu zvláštní pojmenování. Většině lidí se při jeho vyslovení vybaví známý francouzský herec Jean-Paul Belmondo. Proč jste vybrali právě tento název?
Ne, s hercem Belmondem to opravdu nijak nesouvisí (smích). Je to pouhá shoda náhod. Název pochází z italštiny a znamená v češtině Krásný svět. My chceme nabízet ten krásný svět. Ne ve smyslu, že bychom ho chtěli malovat nějak na růžovo, ale mít určitý pozitivní pohled na to, co se ve světě děje.
Některé články v časopise jsou přeložené zahraniční texty. Proč jste se rozhodli pro tuto volbu?
Tento druh konceptu funguje i v Respektu, který má uzavřenou spolupráci s britským týdeníkem The Economist. Čtenářům se to líbí a chtějí víc, takže jsme jim vyšli vstříc. U nás je totiž velký hlad po kvalitní žurnalistice a také po textech, které třeba my z finančního hlediska nemáme ani možnost zrealizovat. Hlavní myšlenkou tedy bylo nabídnout čtenářům i něco kvalitnějšího ze světa. A zatím jsou reakce čtenářů na tento koncept velmi pozitivní.
Jak velkou část časopisu tvoří tyto texty?
Plus mínus je to čtyřicet procent z celého čísla, ale každý měsíc je to trochu jiné. Články jsou přeložené například z The New York Times Magazine, německého týdeníku Der Spiegel nebo z britského společenského magazínu lntelligent Life.
Titulní stranu magazínu zdobí vždy nějaká známá osobnost. Vybíráte je vy nebo se podílí celá redakce?
Je to týmová práce. Klíčové ale je, aby ta osobnost přistoupila na naše podmínky. Tedy že se nespokojíme jen s jedním krátkým rozhovorem. Když nám někdo napíše, at´ mu pošleme otázky na email, tak na to vůbec nepřistupujeme. Vždy se snažíme s daným člověkem strávit alespoň několik dní. Například teď je na obálce Tereza Maxová, takže naše reportérka a fotografka s ní strávily tři dny v kuse, aby mohla vzniknout reportáž o jejím životě. Lidé, které oslovujeme, jsou obvykle velmi zaneprázdnění, takže trvá třeba i několik měsíců, než se s nimi můžeme potkat.
Na nová čísla časopisu jste začali poutat videonahrávkami, které jsou ke zhlédnutí na Facebooku. Objevilo se zde i několik článků z časopisu. Dáváte na sociální sítě pouze ochutnávku nebo se časem plánujete přesunout i na internet?
Žijeme v multimediálním světě, proto se snažíme komunikovat i tak. A člověk video vnímá ve velké míře na sociálních sítích. Samozřejmě Bel Mondo můžete zakoupit také na iPadu a v PDFkové verzi, ale i přesto chceme zůstat tím médiem, které si v tištěné podobě vezmete do ruky a v klidu si ho přečtete. Myslím si, že kdyby bylo všechno multimediální, lidem by tištěný magazín v ruce chyběl.
