Nová generace politiků. Jak mladí pomáhají s budoucností svých stran
V České republice hrají mládežnické organizace zavedených politických stran stále důležitější roli. Mladé pirátstvo, Mladá ODS, Mladé ANO nebo Mladí starostové a nezávislí slibují změnu a výchovu nových lídrů. Pro šíření svých názorů často používají sociální sítě, kde mají často větší dosahy mezi mladými, než jejich mateřské strany. Ústředním problémem, kterým se zabývají, je podle oslovených zástupců těchto organizací dostupnost bydlení.
„Myslím, že co se týče problematiky v dostupnosti bydlení, máme konkrétní výsledky,“ říká předseda Mladé ODS Michal Chládek. Jako příklad uvádí prosazení do zákona o dostupném bydlení možnost, aby penzijní fondy mohly investovat do výstavby. „Přispěli jsme také i k upuštění od zákazu prodeje elektronických cigaret s příchutěmi nebo k částečné legalizaci konopí,“ uvádí Chládek jako další příklady vlivu Mladé ODS na reálnou politiku.
Mladá ODS, která má podle předsedy přibližně 430 členů, je největší mládežnickou politickou organizací v Česku. „To je sice krásný úspěch, ale takové číslo podle mě není dost,“ přiznává Chládek. V posledních týdnech jim prý však přicházejí nové přihlášky denně, a tak si slibuje nárůst mladých v politice. „Lidé, kteří se zapojí do mládežnické organizace, potkají osobnosti, jež ovlivňují naši budoucnost. Díky různým stážím mají také možnost si vyzkoušet práci asistenta poslance nebo senátora,“ láká.
S důrazem na zájmy mladé generace přispívá k formování politiky své mateřské strany i Mladé ANO s přibližně 140 členy. „Vytvořili jsme program zaměřující se na témata, které mladé lidi skutečně trápí,“ tvrdí předseda Adam Knedlhans. Návrhy a názory mladých do Hnutí ANO dostávají pomocí otevřených dialogů a zkušenější politici je údajně vítají. U mladých lidí Knedlhans vidí motivaci a chut´ být slyšet, díky tomu nevnímá problém přivést je do politiky.
Mladí pomáhají určit směr
Mládežnické organizace podle člena Mladých starostů a nezávislých Adama Trunečky získávají na svých mateřských stranách stále větší nezávislost a fungují jako samostatné subjekty s vlastními pravidly. „Většina mladých politických stran funguje jako vlastní legální entita. Naše strana má vlastní stanovy, volíme si vlastní předsednictvo, máme vlastní autonomii a ze strany STAN nám do toho nikdo nemluví,“ vysvětluje Trunečka, který kandidoval i do Evropského parlamentu. Silnou přednost své politické strany vidí v krajských organizacích, kde mají navázanou pevnou vazbu se samotným hnutím, což není samozřejmostí.
S politickým hnutím STAN jsou mladí v úzkém propojení hlavně přes skupinové chaty. „STAN s mladými konzultuje hlavně obsah sociálních sítí,“ říká Trunečka. Přiznává ale, že i přes podporu „shora“ nakonec vždy záleží na konkrétních lidech: „Záleží, jestli jsou schopní se prosadit a jaké si vybudují vztahy. Dle mého máme hodně mladých, aktivních a úspěšných politiků.“
Vliv mladých v Pirátské straně zase podkládá člen rady Mladého Pirátstva Ondřej Kaprálek mladými lidmi, kteří už ve straně fungují. „V krajských volbách jsme měli v mnoha krajích nejnižší věkový průměr kandidátek,“ říká a dokazuje to i příkladem nejmladší české europoslankyně Markéty Gregorové.
Vzhledem k blížícím se volbám do poslanecké sněmovny rezonují témata atraktivní pro mladé v mateřské straně Pirátů i teď. „Naše mládežnická organizace má v tuto chvíli něco přes osmdesát členů, společně tvoříme různé projekty na témata důležitá pro mladé voliče. To je například bydlení nebo péče o duševní zdraví,“ říká Kaprálek.
Podpora existuje, zastoupení ale chybí
Politické strany podle politologa a bývalého předsedy Mladých lidovců Vladimíra Hanáčka aktivně podporují mladé lidi poskytováním prostoru pro jejich zapojení. „Strany se snaží naslouchat, finančně podporovat mládežnické organizace a dávat mladým příležitosti, například jako asistenti poslanců, juniorní poradci nebo parlamentní zpravodajové,“ říká.
Mladí také často působí v odborných komisích stran, využívají prostory regionálních kanceláří a jsou přizýváni do stranických orgánů či na kandidátky, přičemž jejich šance rostou s věkem. „Mladí kolem třicítky už velmi často stojí na předních pozicích kandidátek, nejvíce pak v komunální politice, pokud mají silnou pozici ve své obci,“ dodává Hanáček.
V české politice se sice politické strany snaží oslovit mladé voliče a začleňovat jejich témata do svých programů, realita však často zůstává odlišná. To ukazuje i věk stranických lídrů. Andrej Babiš (70) nebo Petr Fiala (60) patří mezi nejstarší generaci politiků. Mezi nejmladšími poslanci jsou například Ondřej Babka (31), Klára Kocmanová (32) nebo Jiří Havránek (32). Dvacátníci se však do Poslanecké sněmovny téměř vůbec nedostávají, a jejich generační hlas tak často chybí.
To odráží i důvěra mladých v politické strany. Průzkum České rady dětí a mládeže se v roce 2020 zabýval názory lidí ve věku 15 až 29 let, a ukázal, že 62 % z nich nedůvěřuje politickým stranám, protože ty podle nich jejich problémy neřeší.