Noční Palmovka: dva světy, které by se neměly míchat
Audiozáznamy článků připravuje Generace20 ve spolupráci s rádiem Vyšší hlas. Článek namluvila autorka Justýna Pískačová.
Libeňská křižovatka slouží hlavně jako prostor pro přestupy. Metro linky B, tramvaje do Holešovic, Karlína, na Kolbenovu ulici. Přesto je prazvláštním místem, kde se potkávají nejrůznější individua. Okolo jedenácté hodiny večer vystupuji v Zenklově ulici z tramvaje. Spoje jsou teď jiné než obvykle, kvůli rozkopanému Krejcárku. Palmovka je tak plná náhradních autobusů a tramvaje přijíždí z odlišných směrů. Sobotní noc pohltila mlha, stejně tak jako synagogu uprostřed křižovatky, ve které se pořád svítí. Před jejími dveřmi na židlích sedí skupinka mladých lidí a popíjí. Kousek od nich stojí na trávníku líbající se pár, který se, s největší pravděpodobností pod vlivem alkoholu, houpe do větru.
Na autobusovém nádraží stojí uprostřed zastávky prázdné policejní auto a na lavičce sedí jediný muž. „Mickey Mouse,“ šeptá na mě a vybízí, abych přišla blíž. Skřípe u toho neúplnými zuby a gestikulací se snaží něco naznačit. Okolo nádraží mezitím projede druhé policejní auto. Odcházím radši zkontrolovat poslední metro. Do vestibulu směrem z parkoviště vchází čtyři ozbrojenci. „Kluci je mají a jsou na křižovatce,“ hlásí jeden z nich a zrychleným krokem míří k východu na opačné straně. Není ani dvanáct hodin. Z metra vystupují na první pohled podezřelé existence, ostatní odjíždějí.
Bar skoro jako každý jiný
Za zahrádkou se světýlky mezi stromy je bar Elpíčko. Do něj se vchází dolů po schodech, které v jednu hodinu v noci vypadají poněkud strašidelně. Za kovovými dveřmi se ale skrývá obyčejný bar, dnes s halloweenskou party. „Nad tím, že jsem na Palmovce, nijak nepřemýšlím. Prostě se tu bavíme. Uvidíme, jaké to pak bude venku,“ vysvětluje úsměvně jeden z účastníků. Ani barman nevypadal, že by ho místo, kde se podnik nachází, nějak znepokojovalo. „Občas sem přijde nějaký fet´ák, co chce pivo. Párkrát jsme i volali policajty, ale jsem tu teprve od května a za tu dobu se tady nic speciálního nestalo,“ říká.
Na zahrádku postupně přichází dva muži, kteří mě provázeli cestou z metra. Dojdou si pro pivo, sedají si ven k cigaretě a koukají do prázdna. Naproti v novostavbách se mezitím opět objeví červenomodré světlo policejního auta. Skupinky z oslavy opouští bar. Někdo se loučí, jiní si skládají srdceryvné poklony. „To je totální symbióza. Já na ty naše výlety jezdím kvůli vám. Vím, že jsme se viděli jen čtyřikrát v životě, ale to je jedno,“ zaznívá energicky od mladého muže, kterého by nepřehlušil nikdo, ani kdyby chtěl. Cestou zpátky do baru spatřím uvnitř kluka, co pozoruje každý pohyb svého těla, když tančí. Zpomaleně a intenzivně.
Antisemitismus Libeň nemine
V Zenklově ulici leží na kolejích mrtvá ryba a před synagogou i okolo druhé ráno stále někdo sedí. „Palmovka už dávno není taková, jaká bývala. Spíš se tu najdou zábavná individua, než někdo, kdo by vás mohl ohrozit. Sedíme tu fakt každý večer a strach rozhodně nemám,“ vysvětluje Johana z nezávislé občanské iniciativy Krajinou přílivu. Ta v libeňské synagoze pořádá různé kulturní akce od výstav až po divadlo. „Jediný, co se nám tu stalo, bylo setkání s antisemitskými výhružkami. Jednu jsem měl například na autě, nebo nám někdo na dveře synagogy napsal ‚zemřít‘,” doplňuje ji Simeon.
Atmosféra před kostelem je přátelská. „Dějí se tu různé věci, ale jsou spíš k smíchu, než že by naháněly strach. Nebezpečí hrozí mezi místními gangy, ale to je všechno interní. Dokud se do nich člověk nemíchá, nic mu nehrozí,“ říká Johana s naprostým klidem. S kelímkem na víno v ruce se otáčí na ostatní, kteří přitakávají. ”Jednou se tu objevil zdejší tulák Pepa a vychloubal se laserem, kterým zabíjí africké slimáky. Pak nám zapálil kytku,“ směje se. Smích ale všechny přejde v momentě, kdy pokračuje dál. „Kousek tady ale v kavárně Decada pracuje provozní Martin Pastor, který usvědčil jednoho chlapa z napadení,” dodává.
Bezpečnost Palmovky je irelevantní
Podnik Decada je útulná kavárna. „Na hokej do Prahy přijelo asi pět kluků z Olomouce. Když čekali na tramvaj, napadli je dva chlapi, kteří byli s největší pravděpodobností sjetí. Vyběhl jsem ven a zavolal policii,” vypráví provozní Pastor. Zastávka se nachází nedaleko od autobusového nádraží a po celý den je poměrně frekventovaná. „ Později jsem byl předvolán k soudu jako svědek. Jeden z mužů dostal rok vězení, protože byl v podmínce. Druhý byl bez postihu,“ vysvětluje.
Cestou z Palmovky míjím ve vestibulu bezzubého muže, který chodí v kruzích. Nakonec se zastaví u schodů ven a na zábradlí vyskládává veškerý obsah svých kapes. Nedopalky cigaret srovnává postupně do řady a vysypává z nich zbytky tabáku. Na autobusovém nádraží už nikdo není. I oslava v Elpíčku skončila. Jen před synagogou se pořád sedí.
