Nesmyslná nařízení ničí sport. Tomu nezbývá nic jiného než pokračovat bez fanoušků
Kluby v nejvyšších fotbalových nebo hokejových soutěžích kvůli koronavirovým opatřením přicházejí za každý odehraný zápas o statisíce až miliony korun. Fanouškům, kteří si koupili permanentku, vracejí peníze nebo jim vstupy na utkání přesunou do další sezony. Navzdory tomu se hokej, fotbal i další kolektivní sporty na profesionální úrovni stále hrají. Při zastavení soutěží by hrozilo, že se sezóna nestihne dohrát. A s tím by přišlo nedodržení podmínek slíbených sponzorům a ještě vyšší finanční ztráty.
Do kina si zajdete, na fotbal ne
Nařízení, že do hlediště nesmí žádní fanoušci, je nesmyslné. Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) nepřinesl jediný důkaz o tom, že stadiony jsou ohniskem šíření koronaviru. Přesto na fotbal, ven na čerstvý vzduch, nezajde nikdo, zatímco do divadla nebo kina může až 500 lidí. Je jasné, že tribuny plné do posledního místa v současné epidemiologické situaci nejsou rozumným řešením. Kdyby však v hledištích mohli diváci sedět ob jednu řadu i místo a tím dodržovali potřebné rozestupy, dostalo by se na takový zápas fotbalové Sparty až 4 700 fanoušků. Takové řešení při ceně vstupenky 200 korun ušetří klubu téměř milion za jediné utkání.
Řešením určitě není pustit konkrétní počet diváků na stadion. Ani nařízení o maximálním počtu 1 000 lidí v uzavřeném prostoru nedávalo smysl. Tisícovka fanoušků na hokejovém zápase v Přerově, kde mají zimní stadion pro 3 000 diváků, má z epidemiologického hlediska o dost jiný význam než tisíc lidí ve spart´anské O2 aréně, která má kapacitu přes 17 tisíc míst. Proto by se v případě uvolňování opatření, jenže kdoví kdy to nastane, měla by se zpřístupnit procenta z maximální kapacity stadionu.
Zavřené by se ovšem měly nechat sektory na stání pro skalní fanoušky, takzvaný kotel, který tvoří atmosféru na stadionech. Místa na stání sice už v posledních týdnech oficiálně neexistovala, na většině stadionů ale stejně přístupná byla. A křičící fanoušci téměř nikdy nedodržovali nařízení o rozestupech a nošení roušek. Aktuálně nejde o to, aby na utkáních panovala bouřlivá atmosféra, ale o to, aby se do ochozů vůbec mohli vrátit diváci. To je možné jen v případě, pokud návštěvníci budou nařízení dodržovat.
Kluby marně čekají na peníze
Majitelé a manazeři klubů počítají každou korunu a modlí se, aby stadiony zůstaly prázdné jen do plánovaného 19. října. A to je právě ten problém. Málokdo asi dokáže předpovědět, jak se bude epidemiologická situace nadále vyvíjet. Svazy ani kluby však neznají podmínky, za jakých se fanoušci mohou na ochozy vrátit. Na jakém čísle se musí nárůst nakažených zastavit? Na kolik musí počet hospitalizovaných osob klesnout? Třeba návrat sportu do normálu závisí jen na tom, jak se ministr Prymula vyspí.
Pokud by se i po čtrnáctidenním vyprázdnění hledišt´ mělo hrát pouze s minimálním počtem diváků nebo stále bez nich, kluby bezpochyby budou potřebovat finanční kompenzaci od státu. O té se v rámci programu Covid-sport 2 mluví už od začátku srpna. Zatím ovšem kluby nejenže neviděly ani korunu, dokonce o kompenzaci neví žádné detaily. Podle slov sportovního manažera hokejové Plzně Tomáše Vlasáka jsou informace „co, jak a kolik zatím v hádankách“. Takhle to přeci nemůže fungovat. Kluby potřebují vědět, s kolika penězi mohou počítat. Jedině tak se mohou svobodně rozhodnout, jestli soutěž zastavit, nebo pokračovat i bez diváků.
V současnosti klubům nezbývá než doufat, že se opatření rozvolní co nejdříve. Majitelům finanční prostředky bez příjmu ze vstupného rychle docházejí. Diváky sport stále zajímá, ale sledování v televizi jim zážitek ze stadionu nenahradí a navíc nepřispěje nic do klubové pokladny.
