Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky
neočkovaná proti koronaviru

Nenechala jsem se naočkovat. A nemůžu skoro nic

Jsem nenaočkovaná dvacetiletá studentka a nepatřím do extremistického hnutí antivaxerů. Opravdu si nemyslím, že pandemii uměle vyvolal Bill Gates, nebo že nás vláda chce ovládat pomocí čipů. Naopak si myslím, že vakcína je ve většině případů bezpečná. Sama za sebe však nemám potřebu se nechat naočkovat, a to hned z několika důvodů.

Jedním z nich je fakt, že jsem koronavirus ještě neprodělala. Nemohu vědět, jaké budu mít příznaky, jakým způsobem mě nemoc ovlivní. Pro většinu mladé generace však není nemoc, jak se ukazuje, nijak nebezpečná, obecně nepatřím do rizikové skupiny. Nemám z nemoci strach. Respekt ano, ale strach ne.

Očkování je dle mého názoru potřeba u ohrožených skupin, u zdravotníků, kteří se denně stýkají s velkým počtem nakažených lidí a v případně pedagogů. Jít se očkovat jen proto, abych se nemusela omezovat v každodenním životě, je myšlenka, kterou bych vůbec neměla brát v úvahu.  Mám své zdraví na prvním místě, i přesto očkování nevyhledávám. 

Nejít se očkovat byla má svobodná volba. Žiji ve státě, kde mohu rozhodovat o svém zdraví. Přesto se ve společnosti s očkovanými cítím diskriminovaná. Při konverzacích s lidmi dělám raději mrtvého brouka, dokud se mě nezeptají, jestli půjdeme do hospody, kdy už musím odpovědět, že já tam bohužel nesmím.

Poslední dny už jen čekám, kdy mi PCR test ukáže, že jsem covid pozitivní a já následně budu mít na půl roku klid. Přesně takhle to chce vláda. Cítím přitom obrovské zklamání, že si vůbec něco takového přeji, a stydím se za společnost, která mě do této pozice dostala. Nejsem ale jediná. Na sociálních sítích denně narážím na inzeráty jedinců, kteří buď nabízejí nebo vyhledávají nakažení covidem.

Osobně se považuji za jednoho z těch zodpovědnějších občanů. Dodržuji rozestupy, často mne rozčilují jedinci, kteří mi dýchají na záda ve frontě v obchodě. Nosím respirátor i tam, kde podle vládních nařízení nemusím, občas se přistihnu, že ho nosím dobrovolně na ulici. Jakmile se necítím dobře, udělám si alespoň domácí samotest. A stejně prožívám obrovský tlak a cítím se dokonce provinile. Jako by pokračující šíření viru byla moje vina. Jsem ohleduplná, ale mám svobodnou vůli, a proto jsem jen využila toho, že mám možnost výběru. Nedávno jsme si připomněli výročí sametové revoluce a zaznívalo heslo „Díky, že můžem.“ Přitom my nenaočkovaní nemůžeme skoro nic. 


Tereza Šimurdová
Tereza Šimurdová
Jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky. Ve volném čase ráda píšu nebo objevuji nová místa po Praze. Miluji večery u sklenky vína se zapálenou svíčkou a dobrou knihou.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.