Nenávist mezi obyvateli Bosny přežívá i čtvrt století po občanské válce
Po celé Bosně jsou stále patrné šrámy občanské války. V Sarajevu stále nelze přehlédnou domy, které jsou v lepším případě poseté dírami po kulkách, v tom horším kompletně rozbombardované. Nikdo je neopravuje. Bosna se dlouhodobě potýká s ekonomickými problémy, které souvisejí především s politickou situací. V zemi rozdělené na Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou totiž vládne tříčlenné předsednictvo Bosny a Hercegoviny, které musí tvořit vždy Bosňák, Srb a Chorvat. „Tento systém vznikl po občanské válce v devadesátých letech na základě Daytonské úmluvy. Důvodem bylo především to, že Bosňáci by nesnesli za hlavu státu Srba nebo Chorvata a naopak. Obzvlášt´ po válce bylo nepředstavitelné, aby vládl Srb,“ vysvětluje Bosňák se srbskými kořeny Eldin Miličič (29) a naráží tím na fakt, že v občanské válce obléhala srbská vojska několik let Sarajevo.
Malá šance na změnu
Problém tříčlenného předsednictva voleného vždy na čtyři roky je, že se jednotliví členové vždy střídají po osmi měsících. „Většinou spolu mezi sebou vůbec nevycházejí. Každý během svého období vládnutí podporuje jen své lidi, zatímco ostatní je nezajímají. Za osm měsíců ale stejně nestihnou téměř nic, protože každý má jiné názory a cíle,“ říká Miličič. Podle něj tento systém nepřináší valné výsledky, na druhou stranu alespoň nějak drží nervózní obyvatele země pohromadě. Šance na změnu prý moc není. „Je zde pořád spousta lidí, co by v čele země netolerovala například Srba,“ dodává Miličič. To je následek občanské války, která si vyžádala přes sto tisíc lidských životů, z čehož více než polovinu tvořili civilisté. I proto je mezi jednotlivými bosenskými národnostmi dodnes velká nevraživost.
Bývalá Socialistická federativní republika Jugoslávie byla hlavně ve druhé polovině 20. století ekonomicky silná země pod vedením komunistického prezidenta Josipa Broze Tita. Po jeho smrti roce 1980 a později s koncem studené války se ale ekonomická situace zhoršila. V souvislosti s tím vyhlásila Bosna v roce 1992 nezávislost, pro kterou v referendu hlasovalo jak obyvatelstvo bosenské národnosti, tak i chorvatské. Proti byla srbská část, která na bosenském území vyhlásila Republiku srbskou. Těsně poté se v Bosně rozhořel válečný konflikt, když Srbové napadli a obklíčili Sarajevo, které dlouhodobě obléhali a ostřelovali. Až 21. listopadu 1995 byla za přispění OSN a USA podepsána mírová dohoda v americkém Daytonu, která mimo jiné ustanovila i současný vládní systém Bosny a Hercegoviny.
Špatné vztahy mezi představiteli tří etnik vyústily v to, že země od posledních voleb z října 2018 stále nemá zformovanou vládu. „Není to ale ještě tak hrozné. Předminulá vláda se dohodla až 26 měsíců po volbách, což je trochu problém, když je volena na čtyři roky,“ přiznává trpce Miličič. Výsledkem nefunkční vlády je, že země strádá. Peníze chybí ve školství i zdravotnictví, těžce nemocní lidé tak často hledají pomoc třeba až v Turecku. Finance chybí i knihovnám a muzeím. Například muzeum bosenské historie vypadá téměř tak, jak ho zanechala občanská válka, tedy bez funkčního topení, s děravou střechou a minimem exponátů.
Lidé utíkají do zahraničí
Kvůli špatné situaci prchají tisíce lidí do zahraničí, především do Rakouska a Německa, ale také do České republiky, kam odešla i Naida Drljača (24). Ta v Česku žije už tři roky a studuje management na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Bosnu jsem opustila, protože jsem chtěla lepší školu a možnost nějaké brigády. Doma bylo obtížné sehnat práci či jakýkoliv přivýdělek. Některé holky v mém věku sotva sehnaly práci za pokladnou v supermarketu,“ vypráví Drljača, která pochází z města Banja Luka, jenž leží v srbské části Bosny. V místě svého narození má celou rodinu, ale sama se neplánuje vrátit.
Drljača nevěří, že by se situace v její rodné zemi zlepšila. „Bylo by to krásné, ale je to velice nepravděpodobné. Vztahy mezi národnostmi jsou tam natolik špatné, že jestli k něčemu dojde, tak k tomu, že se země jednou stejně rozdělí,“ myslí si Drljača a poukazuje tím na snahy Republiky srbské o osamostatnění. Už teď v celé Banja Luce člověk nespatří jedinou bosenskou vlajku. Mnohem častější bývá ta srbská.Bosna tak může někomu připomínat časovanou bombu. Nervozita a napětí mezi jednotlivými národnostmi zde trvá i téměř 25 let po válce.
