Někteří lidé bez domova pomoc společnosti odmítají. Na ulici se cítí svobodní, říká bezdomovec
Každý rok umrzne v zimě několik desítek bezdomovců. V současné době je v Praze 700 – 800 míst, kde mohou přenocovat. Lidí bez domova je tu zhruba o polovinu víc, někteří o pomoc ale nestojí. Bezdomovec Václav Šíma (66) žije na ulici už dvanáct let, od roku 2006 pod Hlávkovým mostem u pražských Holešovic, kde si zřídil vlastní „bydlení“ se zahrádkou. Společnost mu dělá jeho pes Astor. „Můj způsob života mi vyhovuje, nejsem totiž nanikom závislý,“ vysvětloval na tiskové konferenci v rámci kampaně Ulice není moje volba, která probíhá od října do konce tohoto roku a má rozšířit povědomí o bezdomovcích.
O domov Šíma přišel po krachu firmy a sporech se svou přítelkyní. „Po čtyřech letech podnikání jsme zjistili, že nás účetní okrádá. Můj společník se v kanceláři zastřelil. Část peněz jsem přepsal na přítelkyni, abych o ně nepřišel, ta mě ale nakonec obvinila ze znásilnění,“ svěřil se pro kampaň. Za obvinění od přítelkyně dostal Šíma čtyři roky nepodmíněně. Jeho partnerka se s vymyšleným nařknutím ze sexuálního útoku později svěřila jejich společné známé, která se rozhodla svědčit v Šímův prospěch. Soud ho poté zprostil obvinění.
Kromě samotné kampaně Ulice není moje volba, tedy zviditelnění problematiky lidí bez domova, je podle ředitele Centra sociálních služeb Tomáše Jána důležité, přesvědčit lidi jako je Šíma k důvěře v jednotlivé organizace. „Nabídnout služby můžeme jen těm klientům, kteří sami chtějí. Nemůžeme někoho na ulici popadnout a násilím odvést do noclehárny, aby neumrzl,“ vysvětloval na tiskové konferenci. Šíma ale tvrdí, že nepřítelem bezdomovců je právě společnost, podle něj je k nim totiž příliš negativní: „Lidi na ulici musí mít jistotu, že se ze strany společnosti skutečně jedná o pomoc a není v tom nic vypočítavého,“ uvedl.
Peníze si vydělá sám
Na ulici zůstává, jelikož jedině tam se cítí svobodný. Jak sám říká, nemusí se totiž bát, že by ho třeba vlastník bytu vyhodil, protože neplatí nájem. Venkovní bydlení v „bezdomovecké kolonii“ pod Hlávkovým mostem navíc připodobňuje k rodinnému domu, ve kterém vyrůstal, a to hlavně kvůli práci na zahradě, která je také jeho koníčkem: „Pořád je co dělat, nikdy nemám hotovo.“ Upravit své obydlí do současné podoby mu trvalo celé tři roky. Za dobu, co v něm žije si k němu vybudoval silný vztah. Představa, že by ho musel opustit a jít bydlet do bytu, se mu proto příčí. To koneckonců neudělal ani během povodní v roce 2013, kdy byl prostor kolonie evakuován. Šíma se přesto rozhodl zůstat.
Vše, co si vydělá investuje do jídla pro sebe a Astora a něco i do kávy. Důchod od státu nepobírá, sociální ani zdravotní pojištění si neplatí. Peníze získává sběrem železa a papíru, také seká trávu nebo natírá ploty. Pomáhá i s vystěhováváním nemovitostí, tento rok si začal přivydělávat i jako průvodce Prahy: „Nejsem líný a nemám problémy s alkoholem. To, že někdo ztratí domov, neznamená, že ztratí i zábrany. Člověk musí zůstat člověkem.“
