Někteří dvacátníci začínají šetřit na důchod už při studiu. Nechtějí vše nechat jen na státu
Jednadvacetiletý student Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Jan Herman je jedním z těch, kteří už přemýšlejí, jak se zabezpečit do budoucna. Doplňkové penzijní spoření už má téměř rok. „Finance na důchody se asi najdou vždycky, ale radši budu alespoň částečně spoléhat na sebe než na stát,“ říká. Peníze je třeba odkládat dlouhodobě. Herman si proto dává stranou alespoň to, co mu finanční situace dovolí. „Spořím si pouze 300 korun měsíčně, což je opravdu málo, ale nijak mě to neomezuje,“ uvádí s tím, že do budoucna by chtěl částku zvýšit. Právě 300 korun je nejmenší vklad, k němuž stát přihazuje. Čím více ale člověk měsíčně spoří, tím je státní příspěvek vyšší.
Oželet pár set korun může i vysokoškolák
Studenti, kteří si zatím nespoří, argumentují tím, že ještě nemají stabilní příjem a pravidelné odkládání peněz stranou by je mohlo omezovat. „Spoření na důchod začnu řešit, až dostuduji a najdu si stálé pracovní místo. Teď se bojím, že bych kvůli malému výdělku nemohla šetřit každý měsíc stejnou částku,“ domnívá se studentka pedagogiky Kateřina Bláhová (21).
Herman však podobné obavy nesdílí, i když zatím žije jen z příspěvků od rodičů a z peněz, které si vydělá na brigádě. Stejnou částku jako on si šetří také student Dopravní fakulty ČVUT Valentýn Klíč (22). „Na mém rozpočtu se to samozřejmě projeví, ale na spoření dávám peníze, které mám navíc. Nevidím v odkládání financí zátěž, ale investici do budoucna,“ říká a myslí si, že pár set korun měsíčně žádného studenta nezruinuje.
Vysokoškoláci ale založení penzijního spoření často odkládají. O budoucnosti přemýšlejí jen v horizontu několika let a stáří se jim zdá daleko. „Lidé si i ve třiceti připadají docela mladí, ale stačí jenom jedno další takové prožité mládí a bude jim šedesát, což je pomalu na prahu důchodového věku,“ zdůrazňuje hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda (40). Věk pro odchod do důchodu je zatím 65 let.
Odkládat peníze stranou nestačí
Existuje více způsobů, jak se na důchod zabezpečit, a penzijní spoření patří spíše mezi ty jednodušší. „Největší výhodu u něj vidím v příspěvcích od státu,“ říká Klíč. Našetřené peníze však podléhají inflaci, a proto se podle Kovandy tento typ ukládání financí příliš nevyplatí. „Lidé by se na něj rozhodně neměli spoléhat. Pokud chtějí mít důstojné stáří, musí vedle toho investovat ještě jinde,“ doporučuje. Jako příklad zabezpečení do budoucnauvádí Kovanda zhodnocení peněz pomocí akcií nebo nemovitosti.
Jedním z důvodů, proč někteří mladí začínají řešit své finanční zabezpečení do budoucna už tak brzy, je nedůvěra vůči státu. „Když vidím, jak hospodaří s penězi, rozhodl jsem se nespoléhat na běžný důchod a raději si na rentu našetřím něco navíc. Čím dříve člověk začne spořit, tím lépe,“ říká Klíč. Kovanda předpokládá, že stát peníze na důchody vždy někde sežene. „Méně jasné ale je, jak vysoké zálohy na pojistné bude muset vydělávající člověk platit, aby v budoucnu zajistil penzistům důstojné stáří,“ vysvětluje.
Podobné obavy má i student Herman. „Stát bude mít z čeho důchody vyplácet, ale na úkor jiných výdajů,“ myslí si. Může se tak stát, že bez vlastní iniciativy bude současná mladá generace za několik desítek let strádat, protože si s důchodem od státu nevystačí. „Stát zejména kvůli populačnímu stárnutí nebude mít nikdy dost peněz na to, aby lidem zajistil důstojnou penzi,“ upozorňuje Kovanda.