Neexistují pevně dané mantinely, jak má komentování vypadat, myslí si sportovní novinář Micka
Co vás přimělo ke studiu mediální školy?
Chtěl jsem pracovat ve sportovní oblasti, na fotbalovém hřišti jsem však nebyl dostatečně talentovaný, takže cesta novináře byla jedinou schůdnou variantou. Vyšší odbornou školu publicistiky (VOŠP) jsem chtěl nejprve jen zkusit, ale zalíbil se mi obsah výuky a prostředí ve škole, takže jsem ji v roce 2007 dokončil. Díky praktickým předmětům jsem měl dobrý základ pro profesi. Byt´ je reálná praxe jiná než věci, co se učí ve škole. Poznal jsem také spoustu skvělých lidí, získal kontakty a zažil mnoho legrace.
Uvítal byste, kdyby se některý předmět věnoval přímo komentování nebo existovala komentátorská škola?
Třeba volitelný předmět by nemusel být špatný, školou si ale nejsem jistý. Bylo by obtížné dát dohromady osnovy. Komentování je disciplína, do které se promítá i osobnost člověka, takže je vždy unikátní. Neexistují pevně dané mantinely, jak má komentář vypadat. Jsou určitá obecná a novinářská pravidla, ale nejdou naučit tím stylem, že by žáci poslouchali učitele. Nejdůležitější je praxe. Komentuji už 13 let a stejně cítím, že mám rezervy. Občas si říkám, že mám méně mluvit nebo zlepšit češtinu.
Co byste poradil začínajícím novinářům?
Nenechte se odradit prvními nezdary a špatnými ohlasy. Buďte pozorní, využijte každé příležitosti a nenechte stres až moc zasáhnout do volby zaměstnání. V novinách v případě chyby ještě může zasáhnout editor. Komentář je náročnější, protože jste živě ve vysílání.
A vybavíte si nějaký trapas, který se vám v živém vysílání stal?
Těsně před fotbalovým utkáním na Ukrajině se před několika lety stalo, že mi všechny papíry s přípravou zkropily ostřikovače na hřišti. A to jsem měl mít zhruba za dvě minuty živý vstup. Byla z toho jedna velká improvizace, naštěstí jsem měl přípravu i v hlavě. Také jsem zažil „útoky“ šálou, kterou po mně opakovaně házel při jiném zápase jeden z fanoušků. Rozhodil mě, párkrát jsem se dokonce zasmál, ale postupně času jsem se ho naučil v rámci možností ignorovat.
Zabralo mi pět let, než jsem získal sebevědomí
Jak jste se dostal ke komentování?
Ve 20 letech jsem začal nakukovat do různých novin. Působil jsem nějaký čas v Deníku Sport, poté v deníku 24 hodin, kde jsem připravoval sportovní rubriku. Když se vypisovalo uzavřené výběrové řízení do televizí Sport 1 a 2, dal mi kontakt sportovní komentátor Jan Homolka, s nímž jsem studoval, a nadřízení si mě vybrali z několika uchazečů. Pak jsem plynule z novin přešel do televize. Splnil jsem si tak dětský sen, protože jsem si od malička přál komentovat sport. Ve psaní jsem se tolik nenašel.
Jak vzpomínáte na své komentátorské začátky?
Byly dost krušné. Učil jsem se sám zejména praxí a sebereflexí. Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem se zpětně poslouchal a psal si s odstupem plusy i mínusy. Šlo ale o dlouhou cestu. Zabralo mi pět let, než jsem získal sebevědomí. Diváci byli nároční a nezajímalo je, že jsem teprve začínal. Od všech možných lidí přicházely negativní ohlasy. Naštěstí tehdy sociální sítě nebyly tolik rozšířené jako teď a já si to tolik nepřipouštěl.
Jak se vyrovnáváte s negativními reakcemi od lidí?
Konstruktivní kritiku přijímám. Každý má právo na svůj názor, ale problematické je, že se v současnosti může vyjádřit kdokoliv a kamkoliv. Musel jsem se naučit rozlišovat, zda pro mě daný názor má cenu, nebo jestli si jen někdo přišel zanadávat. Nejčastěji lidé píšou, že by komentování rozhodně zvládli lépe než já. Konkrétní ale ve většině případů nejsou.
Je těžké skrývat emoce?
Postupem času už méně. Párkrát jsem si ale při gólu přirozeně zařval, emoce v těch situacích jednoduše vyplynuly z vývoje hry. Musím si na to dávat pozor a být opravdu nestranný. Nenávistných zpráv by jen při náznacích fandění přišlo hodně.
Pouze komentování by mě neuživilo
Jak probíhá vaše příprava na jednotlivá utkání?
Má dvě části. Ke každému zápasu si nejprve vypíšu základní informace o hráčích, vzájemných duelech atd. Následně se dívám na poslední zápasy daných týmů, pročítám si o nich novinky a snažím se co nejvíce informací vstřebat, abych je mohl přirozeným způsobem použít. Platí, že během utkání využiji zhruba 20 až 30 procent přípravy. Musím ji mít a mnohokrát už mě v nouzi zachránila. Občas se zápasy opravdu vlečou a koncentrace bývá v tu chvíli náročná. Celkově je výhodou, když dělám určitou ligu dlouhodobě a vím nejrůznější souvislosti, což je záležitost, kterou si připravit nelze.
Uživí vás práce komentátora?
Pouze komentování by mě neuživilo. Mám na starost také produkci u přenosů a celkovou administrativu. Zajišt´uji tak přítomnost produkčních, kteří dohlížejí na správný průběh vysílání. V neposlední řadě vytvářím příspěvky na web a Facebook naší televize.
