Naučila jsem se šít, protože nechci podporovat masovou módu, říká mladá švadlena
Na to, že je vám osmnáct let, máte poměrně neobvyklý koníček. Proč zrovna šití?
V sedmé třídě jsem se začala zajímat o ekologii, informace jsem hledala většinou na YouTube. Prvním krokem, který jsem udělala pro planetu, bylo vegetariánství. Pak jsem se dozvídala o fast fashion, a protože jsem tou dobou hledala nějaký nový koníček napadlo mě, že začnu šít. Navíc jsem nechtěla podporovat levnou a masovou výrobu.
Myslíte si, že jeden člověk udělá změnu?
To, že si někdo koupí top ode mě místo z H&M, planetě asi nepomůže. Můžu ale něco změnit tím, že budu svoje sledující inspirovat k ekologičtějšímu životu. Proto na svém Instagramu vytvářím edukativní videa nebo příspěvky. Snažím se sama být změnou, kterou bych chtěla pro naši planetu.
Co bylo prvotním impulzem pro založení vašeho instagramového profilu VEDU clothing?
Původně jsem chtěla vytvořit Instagram pro moji značku udržitelného oblečení VEDU. Postupně mě začalo bavit být víc osobní a otvírat důležitá témata, která se týkají módního průmyslu. VEDU clothing v současné chvíli dokumentuje moji cestu ekologičtějšího života a proces tvorby oblečení. Snažím se upravit starší kousky tak, aby mi seděly. Měním střihy, nebo ze staré košile ušiju něco naprosto jiného. Co sama neunosím, prodávám.
„Nevyhodím oblečení jen proto, že je z fast fashion řetězce.“
Co pro vás znamená ona udržitelnost?
Pro mě jde o styl života, při kterém neubližuji životnímu prostředí. Snažím se žít ekologicky. Jsem vegetariánka, jezdím MHD, nosím si do obchodu vlastní pytlíky, třídím odpad, nakupuji oblečení v second handech nebo si ho sama přešívám. Nejsem v ničem stoprocentní, ale dělám kroky, které mě moc nestojí a naší planetě pomůžou.
Co jste udělala s oblečením, které vám zbylo z dob nakupování v běžných obchodech?
Nedávno jsem si dělala revizi šatníku. Zhruba 30 procent oblečení je pořád z rychlé módy. Nevyhodím ho jen proto, že neodpovídá udržitelné skříni, tedy šatníku s menším počtem oblečení. Ošacení, které se mi nelíbí nebo ho už nepotřebuju, posílám dál. Nevhodné kousky se dají přešít, prodat v aplikaci pro nákup a prodej z druhé ruky Vinted, případně věnovat na charitu. Už i příbuzní se naučili dávat mi dárky, které nepodporují řetězce oblečení a radši mi věnují něco ze sekáče. Na Instagramu otvírám právě i téma udržitelné skříně, oblečení, které je kvalitnější anebo z druhé ruky. Byla to i jedna z výzev projektu re-Generátor, kterého se účastním.
Co to je za projekt?
Jde o program ekologické Nadace Partnerství, který už funguje v jiných zemích. V Česku se ho účastní dvanáct mladých lidí, včetně mě. Samotný projekt spočívá v tom, že jsme se čtyři měsíce vzdělávali a pak dva měsíce tvořili různé výzvy, které jsme si sami vymysleli. Někdo si dal za cíl zřídit ve své škole kontejnery na třídění odpadu nebo šití pytlíků na potraviny.
Čím jste přispěla vy?
Já jsem skrze Instagram vytvářela edukativní materiál k Black Friday a právě k udržitelné skříni. Vyvrcholením celého projektu byla prezentace eko výzev účastníků v rámci soutěže Climate Heroes na půldenní konferenci. Z dvanácti iniciativ byly vybrány tři nejlepší, mezi které patří i VEDU clothing. Měla jsem z toho radost.
„Dám přednost škole před vlastním přesvědčením.“
Chtěla byste se šití věnovat i v budoucnu?
Budu se hlásit na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, obor design oděvu. Jako druhou možnost mám Masarykovu univerzitu, environmentální studia. Šití mě ale hodně naplňuje. Proto je obor design oděvu moje první volba. Chtěla bych si i navrhnout kolekci udržitelného oblečení. Doufám, že mi ve škole dovolí šít z materiálů z druhé ruky nebo z látek s certifikáty.
Co když vám to nepovolí?
Pokud mi to zakážou, dám přednost spíše zkušenostem, které mi škola přinese, než vlastnímu přesvědčení. Možná budu mít výčitky, tak jako před pár týdny, kdy jsem si objednala úplně novou látku na maturitní šaty. Nemohla jsem prostě najít vhodný materiál v udržitelných látkách. Někdy to zkrátka nejde jinak, ale většinou se snažím jít tou ekologičtější cestou.
