Nálezné má vést k poctivosti, černý trh ale stále funguje
Nalezení pokladu je nepochybně vzrušujícím okamžikem. Ale také právní výzvou. Zákon sice garantuje nárok na nálezné, jeho výše však závisí na řadě faktorů, včetně ocenění historické hodnoty. Archeologové i úřady se snaží motivovat poctivé nálezce k odevzdání cenných předmětů, přesto černý trh s historickými artefakty stále existuje.
„Odměna pro nálezce není extra vysoká,“ přiznává archeolog Matouš Holas. „Nárok má na minimálně deset procent z ceny kovu daného nálezu,“ vysvětluje. Úřady většinou určují hodnotu nálezů podle aktuálních cen na trhu nebo odborného posudku, díky tomu může být nálezné vyšší. „Tím se pokouší přiblížit historické ceně artefaktu. Děje se to hlavně u mincí,“ doplňuje Holas.
Spolupráce s hledači
Pro černý trh neplatí automaticky, že čím větší je nález, tím lépe. „Pokud se najde naráz třeba několik stovek i velmi drahých mincí, často není celý objem ihned prodejný na černém trhu. Nenašlo by se tolik sběratelů a kupců,“ vysvětluje archeolog z Muzea východních Čech v Hradci Králové Matouš Holas. V takovém případě se podle něj nálezci opravdu vyplatí soubor mincí odevzdat a vyčkat na to, kolik mu za ně zaplatí stát.
Hledání pokladů s detektory kovů je v Česku čím dál oblíbenější, ale archeologové z toho nejsou nadšení. „Odmyslíme-li si černou zónu, tedy ty, kteří své objevy načerno prodávají, pohybuje se na území naší republiky naštěstí i dost lidí, kteří s muzei v nějaké podobě spolupracují,“ říká další archeolog královéhradeckého muzea Petr Čechák. Tito lidé se z pohledu zákona zpravidla pohybují v jakési šedé zóně. „Svou činností totiž provádějí archeologický výzkum, což podle zákona nesmějí. Vždy ovšem záleží na konkrétní dohodě detektoráře a archeologa, ideálně ještě předtím, než dotyčný vyrazí do terénu,“ pokračuje Čechák.
Za jméno v muzeu
Jedním z lidí, kteří chodí hledat s detektorem je civilní pyrotechnik, který se své zálibě věnuje už přes třicet let. „Jsem samotář, neprovozuji to ani v žádném kolektivu lidí,“ říká a dokládá to i tím, že si nepřeje uvádět své jméno. „Specializuji se na pátrání ve starých šachtách a dolech a nechodím na žádné archeologické naleziště,“ upřesňuje. Nijak si tím nevydělává, ale zná prý pár takových. „Vím o jednom chlapovi, který našel nádobu se stříbrnými mincemi a prodal ji do Německa, protože tady to prodat, tak vás hned chytnou,“ popisuje. „Já když najdu něco zajímavého, tak to odnesu do muzea,“ říká. Za pravdu mu dává pohled do mnoha vitrín, protože jeho nálezy jsou vystaveny například v Národním muzeu, Moravském zemském muzeu nebo na univerzitách v Hradci Králové a v Ostravě.