Na zkoušky z letectví jsem se musel naučit 17 tisíc otázek, vypráví pilot Suchý
Proč jste se chtěl už od raného dětství stát právě pilotem?
Táta byl instruktor v autoškole, řidič náklaďáku a autobusu, tam mě často bral s sebou. Řízení mě fascinovalo a zamiloval jsem si ho už odmalička. Ale sedět v autobuse by mě asi celý život nebavilo. Víc mě lákalo letadlo.
Toužil jste po větším adrenalinu?
Spíš se chci stále učit nové věci a postupem času se posouvat, a to v letectví jde. Už samotný výcvik byl hodně náročný, navíc jsem ho musel zvládat společně se studiem na gymnáziu. A než se stanu kapitánem dopravního letadla, ještě mě čeká dlouhá cesta.
Za pět let výcviku jste už spoustu zkoušek zvládl. Jak těžké byly začátky?
Obtížná výzva přišla až při prvním sólovém letu v šestnácti letech. Musel jsem vše řídit a kontrolovat sám. Věděl jsem, že když něco pokazím, nikdo mi nepomůže.
Jaké jste cítil emoce?
Respekt a ohromnou zodpovědnost. Ale zároveň sebedůvěru a radost z plnění si snu.
Ráno jsem se probudil, prošel si 200 otázek a další den mě čekalo to samé.
Postupně jste splnil testy na soukromého, obchodního a dopravního pilota. Které byly nejsložitější?
Nejnáročnější byla teoretická část zkoušek na dopravního pilota. Ještě při studiu posledního ročníku na gymnáziu jsem skoro každý víkend jezdil na přednášky z Plzně do pražské Flying Academy. Samotné testy jsem ale začal plnit až v září minulého roku, tedy po dokončení školy. V rámci čtrnácti předmětů, jako třeba meteorologie nebo obecná navigace, jsem se musel naučit 17 tisíc otázek.
Co jste pro zvládnutí zkoušek musel obětovat?
Svůj sociální život, který třičtvrtě roku téměř neexistoval. Nepotkával jsem lidi, jen jsem se učil. Když už jsem někam šel, stejně jsem se nedokázal uvolnit. Jen jsem myslel na to, co budu muset druhý den udělat. Dostal jsem se do nepříjemného stereotypu.
Jak vypadal váš běžný den?
Ráno jsem se probudil, prošel si 200 otázek, šel spát a věděl, že mě zítra čeká to samé. Bylo mi ale jasné, že těžké období musím překousnout a zkoušky zvládnout, což se mi v březnu povedlo.
Právě v březnu ale letecký průmysl zparalyzovala pandemie koronaviru. Co od té doby děláte?
Nezbývá mi nic jiného než čekat a doufat, že se letecké společnosti z krize vzpamatují. Ještě v únoru aerolinky zažívaly skvělé období a nabíraly nové piloty. Kvůli pandemii rázem přišla o práci i spousta zkušených letců a nikoho nového teď společnosti neberou.
Poslední půlrok tedy vůbec nelétáte?
To ne, stále se musím udržovat v tréninku. Pronajímám si letadlo alespoň jednou týdně za čtyři tisíce na hodinu. Občas někoho svezu, to mi náklady proplatí nebo alespoň sníží. Nedávno jsem dopravil tři holky z Plzně do Brna na rozlučku se svobodou. Kamarádi a známí vědí, že létám, a tak moje služby občas využijí.
Výcvik stál přes milion korun.
Náklady za pět let výcviku určitě nebyly nízké. Na kolik vyšly?
Celková částka se počítá složitě. Ale přes milion korun to určitě bude. Naštěstí mě finančně podporovali rodiče. Bez nich bych výcvik v tak mladém věku udělat nemohl. Zaplatili ho celý a moc jim za to děkuju. Počítám s tím, že až si najdu zaměstnání, budu jim peníze postupně vracet.
Kolik si může pilot dopravního letadla měsíčně vydělat?
Záleží na společnosti. Asistent kapitána letadla, tedy kopilot, si přijde klidně na 150 tisíc korun. Kapitán vydělá ještě více.
Co vás čeká, až se do nějaké letecké společnosti dostanete?
Nejprve musím projít zaškolením na konkrétní letadlo, které budu pilotovat. Abych se mohl stát kapitánem, je nutné odlétat 1 500 hodin jako kopilot a poté složit kapitánské zkoušky.
Máte představu, jaké trasy chcete létat?
Rád bych začal někde v Evropě. Až naberu nějaké zkušenosti, neměl bych problém bydlet několik let například v Dubaji nebo Singapuru. Když ale budu chtít založit rodinu, raději bych žil v Česku. Teď však vím, že si nemůžu vybírat a sáhnu po jakékoliv nabídce.
