Na moderní dějiny nezbývá ve školách prostor. Rozpad Československa i přesto učitelé připomínají
O vzniku samostatného českého státu se pravidelně dozvídají žáci pražské střední školy Art Econ „Jde o poslední probíranou látku v mých červnových hodinách,“ zmiňuje dějepisář a ředitel Petr Procházka. Podle něj je téma vhodné i pro občanskou výuku, kde se probírá mnoho politických témat. Škola v rámci jubilea plánuje i speciální projektový den.
Ani v Jičíně na 1. základní škole není téma rozpadu opomenuto. „Letos jsem kulaté výročí dohody o rozdělení Československa připomněla ve všech třídách, kde učím dějepis,“ říká učitelka Jitka Víchová. Bez ohledu na probírané téma v daném ročníku žáky vede k tomu, aby si do sešitu psali výročí a státní svátky.
Vedoucí vzdělávacích projektů organizace Post Bellum Magdaléna Benešová má dojem, že se na českých školách učí spíš fakta o tom, jak rozpad probíhal než jeho příčiny. Podle ní se výuka nezaobírá „slovenskou otázkou“. „Že Slovensko učitele dějepisu ‚nezajímá‘, si myslím proto, že je téma obecně bráno jako okrajové,“ popisuje. Názor se jí potvrdil, když v roce 2019 nabízeli zážitkový workshop Něžná změna. Ten se věnoval sametové revoluci ze slovenského pohledu, ale žádná škola si ho i přes docela masivní marketingovou kampaň dobrovolně neobjednala.
Dvacáté století je pro žáky lákavé
Na výuku o rozpadu Československa nezbývá moc času v hodinách dějepisu profesora Petra Nezdařila z Wichterova gymnázia v Ostravě. „Tematický plán dějepisu je tak našlapaný, že považuji za své osobní vítězství, když se mi podaří dostat do roku 1989,“ líčí. Aby stihl probrat více látky, u některých částí dějin vykládá jen to nezbytné. „Pokud však chcete učit tento předmět zajímavě, musíte jít trošku do hloubky. Proto některá témata s kolegou vynecháváme, nebo je zmíníme jenom letmo a v hodinách obracíme pozornost studentů k poněkud zajímavějším historickým etapám,“ dodává.
Z dat České školní inspekce (ČŠI) zveřejněných před více než šesti lety je evidentní, že žáci základních škol pokládají častěji za zajímavější první polovinu 20. století. Středoškoláci posunují svůj zájem ve větší míře do 2. poloviny 20. století. Ministerstvo školství už v roce 2009 vzdělávacím institucím doporučilo, aby součástí výuky bylo i období let 1991 až 2009. A to s důrazem na vývoj v postkomunistických zemích, evropskou integraci a transatlantickou spolupráci. Podle ČŠI však asi 30 procent středních škol výuku naopak ukončovalo už v 70. letech 20. století.
Nedávná historie zaostává kvůli opakování
Učitelé považují moderní dějiny za důležité, ale nezbývá jim na ně moc času. Některým tématům se totiž věnuje zbytečně moc vyučovacích hodin. Z dat ČŠI vyplývá, že větší časový prostor pro soudobé dějiny by uvítali spíše kantoři středních škol. Ti také častěji, než jejich kolegové v základních školách, hodnotí nedávnou historii jako prioritu dějepisného vyučování.
Procházka z Art Econu si myslí, že historie 20. století je v rámci dějepisu asi nejdůležitější látkou. „Buď bych vynechal nebo jen okrajově zmínil pravěk. Ze starověku pak stojí za zmínku především Řecko a Řím,“ komentuje. Učitelka Víchová tvrdí, že na základních školách je koncepce výuky nastavená dobře. „Děti by měly dostat základní přehled o vývoji lidské společnosti. Na středních školách, kde je dotace hodin omezená, však není nutné opakovat látku o pravěku a starověku. Šel by omezit i středověk. Pak zbude více času na novověk a nejnovější dějiny,“ vysvětluje.
Že opětovné probírání látky ubírá čas soudobým tématům, potvrzuje i předseda asociace učitelů dějepisu Pavel Martinovský. Podle něj se středoškoláci a gymnazisté k historii 20. století vracejí až ve 3. nebo 4. ročníku. Chybu vidí ve špatně nastaveném vzdělávacím programu (RVP), který by podle něj potřeboval revizi.
„Nevidím důvod, proč znovu opakovat celé dějiny. Mělo by se spíše probírat 19. a 20. století,“ zmiňuje. S přezkoumáním vzdělávacího programu souzní i Nezdařil z ostravského gymnázia. „Souhlasím s tím, že moderní dějiny jsou podstatnější než nějaký dávnověk zpola zastřený historickou mlhou. V tomto ohledu by si RVP opravdu zasloužil reformu,“ dodává. Pro školní osnovy by přetvoření zmíněného plánu mohlo tedy znamenat více prostoru na současné i nedávné události, jako je například právě rozdělení Československa. Žáci by se tak věnovali tématům, o které jeví větší zájem.
