Na dovolené u moře jsem nikdy nebyl, raději trávím čas v přírodě, říká zakladatel projektu Stezka Českem
Procestoval jste kus světa – od Nepálu přes Jižní Ameriku až po Kanadu. Kdo vás k pěší turistice přivedl?
Odmala jsem jezdil s babičkou do přírody do slovenských Tater. Na střední škole jsme pak s kamarády dali dohromady partu a začali cestovat po Slovensku a Balkáně. Všichni sportujeme a pobytové zájezdy nás nebaví. Já nikdy na klasické dovolené u moře nebyl, raději trávím čas v přírodě.
Túry jste absolvoval vždy s někým. Neláká vás ale někdy jít sám?
Na dlouhé treky bych sám určitě nešel. Myslím, že lidé, kteří vyrážejí sami, před něčím utíkají. At´ už to jsou rodinné či pracovní problémy, nebo třeba potřebují najít svou podstatu a v klidu přemýšlet. Mám rád partu lidí, se kterou se můžu podělit o zážitky a cesta je tak zábavnější.
Nejvíce místa zabírá jídlo
Váš poslední přechod přes kanadskou divočinu jste absolvoval pouze s partnerkou. Kamarádi jet nechtěli?
Trek přes kanadské Skalnaté hory je jeden z nejnáročnějších na světě. Jeho přechod trvá minimálně dva měsíce, kdy jdete zcela mimo civilizaci. My jsme ho spojili i s Aljaškou, což nám dohromady nakonec zabralo čtvrt roku. Trasa je extrémně náročná, takže najít další dobrovolníky je téměř nemožné. Přátelé se k nám ale připojili v různých úsecích na týden, dva. Ale nikdo s námi nechtěl jít celou cestu.
Zabalit si vše potřebné na tak dlouhou dobu do jednoho batohu musí být obtížné. Co považujete za nejnutnější věci?
Když začnete s turistikou, zjistíte, že víc věcí si s sebou berete na víkend na chatu, než na měsíc do hor. Na dálkových túrách nejvíce místa zabírá jídlo. Například při přechodu kanadských Skalnatých hor si potraviny musíte posílat dopředu v balících poštou. Pak když přijdete po týdnu do vesničky, kam jste si předtím zaslali balík, doufáte, že tam bude. Když není, okamžitě končíte, jelikož v divočině nemáte šanci jídlo na další týden sehnat.
Chtěl byste si jednou nějaký trek zopakovat?
Toto téma řešíme s partou často. Určitě jsou treky, které jsem si oblíbil. Například okruh pohořím Kordillery Huayhuash v Peru nebo Nepál, tam bych se rád vrátil. Ale popravdě byla většina cest strašná, jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Nedávno kamarád vzpomínal na Island. Strávili jsme tam tři dny na jednom místě, protože neuvěřitelně sněžilo a pršelo zároveň, že se nedalo vyjít ven. Ale naštěstí mozek má tendenci zapomínat a vybavovat si spíš ty hezké chvíle. Nakonec každá cesta je s odstupem času krásná.
Naše Stezka má zpřístupnit turistiku i začátečníkům
Na konci roku 2020 jste vytvořil projekt Stezka Českem, který nově umožňuje celou republiku obejít pěšky. Jaká je jeho hlavní myšlenka?
Podstatou bylo zpřístupnit dálkovou pěší turistiku i začátečníkům a všem věkovým kategoriím. Náročnost cesty si totiž každý zvolí sám podle svých možností. Člověk si také může vybrat, odkud zrovna půjde. Severní a jižní trasy jsou rozdělené na jednotlivé etapy a vedou od nejzápadnějšího k nejvýchodnějšímu bodu republiky především kolem hranic přes pohoří.
Má Stezka Českem nějaké speciální značení?
Je vedena především po turisticky značených trasách Klubu českých turistů, se kterým jsme na projektu spolupracovali. Je také dobré mít na cestu mobil, protože mapa Stezky je přístupná na webových stránkách en.mapy.cz. Nezbytnou součástí by měla být i stará dobrá papírová mapa. Nehrozí totiž její vybití.
Předpokládáte, že bude o přechod větší zájem, až se venku oteplí?
Musím říct, že už nyní je zájem obrovský. Najdou se tací, kteří vyrazili i přes zimu, ale většina čeká na teplejší počasí. Při spouštění projektu jsme si říkali, že budeme rádi, pokud před začátkem sezóny bude na facebookové skupině kolem jednoho tisíce lidí. Na sociální síti nyní máme přes deset tisíc členů, kteří si zde vyměňují názory a žádají o rady. Takový boom nikdo nečekal. Mám radost, že to tak funguje.
