Myšlenkové mapy? Pro někoho mohou být lepší než klasické poznámky. Stojí ale hodně času
Už v 70. letech přišel výchovný poradce Tony Buzan s metodou mind mappingu, tedy myšlenkových map, o kterých vydal několik knih. Tato metoda využívá různých symbolů a tvarů. Rozebírané téma si člověk většinou zapíše nebo nakreslí doprostřed papíru a od něho pak vede různé linie ke klíčovým slovům nebo obrázkům, podle toho, co mu vyhovuje víc.
Metodu mind mappingu využívá i pedagog Petr Sládeček vyučující na Vyšší odborné škole publicistiky. S touto metodou se seznámil již v devadesátých letech při studiu v Londýně. „Díky tomu, že se mind mapám věnuji dlouhodobě, je pro mě jejich tvorba docela snadná. Musel jsem do toho ale v minulosti investovat hodně času,“ a dodává, že na tento způsob zapisování láká i své žáky. To se mu prý povede ale jen u menšiny z nich, protože je většinou odradí práce a čas, který je potřeba dobře vytvořenému systému map dát.
Nejsou pro každého
Mapy by měly hlavně podporovat kreativitu, což na nich oceňuje i studentka Vyšší odborné školy publicistiky Monika Vosáhlová. „Díky kreslení obrázků a třeba střídání barev pro mě už není přednáška jen pasivním vnímáním čehosi, ale hlavně přemýšlením nad tím, co zaznamenávám,“ vysvětluje důvody, proč tuto metodu praktikuje během přednášek už rok.
Vosáhlové to prý čas ušetří, nicméně jiným vykreslování práci zpomaluje. „Naučit se mapy vytvářet je hrozně zdlouhavý proces. Více barev, obrázků a třeba druhů písma může být efektivnější, nicméně je pak na to potřeba mnohem více času,“ říká. Studentka Terezka Kapková vidí jedinou výhodu této metody v tom, že se informace uloží často do dlouhodobé paměti. „Jinak si myslím, že mapa složená jen z klíčových slov bez obrázků nemá vlastně smysl a to vykreslování prostě zdržuje. Ve výsledku to zabere stejně času, jako kdybych se to učila klasickým způsobem,“ myslí si Kapková, která tuto metodu využívala při maturitě z managementu a ekonomiky na střední Hotelové škole v Praze.
Studenti, kteří se metody myšlenkových map drží, ale zároveň dodávají, že ne na všechno se hodí. „Používám je na odborné předměty, tam, kde potřebuji nákres. To je například zhotovování ortopedických pomůcek nebo biomechanika,“ vysvětluje Josef Sýkora, který studuje Střední zdravotnickou školu v Praze. „V klasicky psaných poznámkách jsem míval nepořádek. Když si sám zvolím způsob psaní a zapamatování, dané téma se mi líp učí,“ dodává. Ke svým mapám si vytvořil vlastní systém, který se skládá z klíčových slov, která si u probíraného tématu vybaví jako první a také ze specifických obrázků, díky kterým si vše lépe zapamatuje.
Pomáhají i při výuce
Pedagog Sládeček využívá mapy také ve výuce na seminářích managementu nebo společenských věd: „Používám je tehdy, když je potřeba studentům představit složité a proměnlivé společenské jevy. Například jim na tom mohu znázornit všechny směry, kterými se zabývá sociologie. Mapy to totiž ukáží uceleně a jednoduše,“ přibližuje smysl jejich využití. Studenti jeho předmětů prý jednoduchost a názornost potřebují, protože si mají osvojit jen to hlavní a nejdůležitější.
Studenti se také shodují, že mapy pomohou hlavně při složitějším výkladu. „Osvědčily se mi třeba na dějepise, kdy můžu u druhé světové války znázornit kdo a kdy se do bojů přidal. Bez opory v učebnicích a dalších studijních materiálech bych se ale bála na své mind mapy spoléhat při zkouškách. Nejsem v nich ještě tolik zběhlá. Zatím tedy potřebuji oba způsoby,“ říká Vosáhlová s vědomím, že k vypilování myšlenkových map má před sebou ještě kus práce.
