Myslel jsem, že se hodinky budou prodávat samy, říká mladý policista
Mladí lidé mají čím dál větší touhu podnikat. Důvody jsou různé, někdo chce vlastní značku, někdo čistě jen výdělek. Radek Vančura byl nespokojený s trendem takzvané fast fashion. Vadilo mu, že některé společnosti vyrábějí věci levně a nekvalitně. Hlavně proto, že jsou pak lidé nuceni nakupovat produkty častěji. „To je samozřejmě nepřijatelné jak pro spotřebitele, tak pro životní prostředí,“ vyjádřil se k situaci Vančura. Proto se rozhodl pomoci matce se založením značky hodinek Charles Tudor. Ty vyrábí externí firma v zahraničí. Vyjde to levněji, než v České republice, ale za to prý přidá na kvalitě.
O podnikání měl policista podle svých slov zájem vždycky. Nebýt jeho povolání, určitě by si založil vlastní byznys. Jako policista ale podnikat nesmí. Ve volném čase tak alespoň pomáhá v rodinné firmě, což ho baví.Hlavním impulsem pro firmu s hodinkami byl Vančurův děda, který je rád nosil. Inspiraci pro modely společnost našla u švédské značky hodinek Daniel Wellington. Název Charles Tudor vznikl od dvoudveřového modelu Škoda 1101, pod přezdívkou two-door. „Rozhodně to nemá nic společného s Tudorovci. Líbila se mi myšlenka zakomponovat do názvu jméno nějakého českého panovníka a napadl mě Karel IV.,“ vysvětlil Vančura.
Povědomí o novém produktu bylo nulové
Mladý policista věří ve svůj produkt. „Za kvalitou značky Charles Tudor stojím a dal bych za ni ruku do ohně. Hodinky mají posunutou korunku na nastavování času o třicet stupňů směrem dolů a tím jsou jiné,“ odpovídá na otázku, v čem se produkt liší.
Původní vklad dohromady s výrobou a vznikem webových stránek činil půl milionu korun. Peníze si rodina z části našetřila a chybějící zbytek zapůjčili rodiče Vančurovy matky, která firmu vlastní. V Charles Tudor se však nikdo nezajímal o marketing, což byla chyba. Neměli internetovou reklamu, proto bylo povědomí o novém produktu téměř nulové a neprodával se. „Podnikání je hazard, u kterého se snažíme nemyslet na riziko a jdeme si za svým,“ upozorňuje padesátiletá matka Vančury. Představu vlastního podnikání sdílí celá rodina. Vančura si myslí, že štěstí přeje těm, kteří si jdou za svým.
Reklama zlepšila prosperitu firmy
Rodina později vsadila na jistotu a zesílila propagaci, která za ně nyní odvádí skoro všechnu práci. Lidé si pak produkt objednají a jedinou starostí jeho matky, nebo samotného Vančury, je odeslat balíček na danou adresu. Kdo ale produkt kupuje, se nedá tak lehce určit. „Těžko bych popisovala, kdo má o naše hodinky zájem, ale většinou lidé středního věku,“ uvedla matka Vančury.
Po dvou letech, kdy Charles Tudor pořád prodělával, se teď konečně dostal na nulu. „Co se týče příjmů a výdajů, jsou vyrovnané,“ popsal současnou situaci Vančura. Koronavirus se jich výrazně nedotkl. S dodávkami ze zahraničí problém nebyl, proto si mladý policista stojí za tím, že prvotní neúspěch stál za nedostatečným povědomím o značce.
Do budoucna plánují další produkty, jako náramky nebo batohy. Vše by se prodávalo přes vlastní internetovou stránku, stejně jako do teď. „Chceme zkrátka nabídnout něco, co si lidé nebudou muset zkoušet v kabince. Nechceme otevírat kamenný obchod, na který by nebyl čas,“ vysvětlil Vančura. Dodal, že věří v další zlepšení, i v to, že firma bude rodině vynášet peníze.