Mým snem je vyhrát mistrovství Evropy, říká juniorský vicemistr ČR v autokrosu
Letos poprvé závodil v nové kategorii a rozhodně se v ní neztratil. Čtrnáctiletý Ondřej Pospíšil obsadil v právě skončené sezóně druhé místo. ,,Je to pro mě nečekaný úspěch,“ říká jezdec autokrosu. Rodák ze středočeské vesnice Olbramovice ukázal, že má talent a opakovaně nechal za svými zády i věkově starší soupeře.
„Sezóna byla velmi úspěšná. V kategorii Junior buggy jsem jel letos poprvé a obsadil jsem druhé místo, což je pro mě nečekaný úspěch,“ říká Ondřej Pospíšil.
Na jaký závod ze sezóny nejraději vzpomínáš?
V letošní sezóně to byl určitě Přerov. Je to přitom obvykle má nejméně oblíbená trat´, ale letos se mi tam podařilo zvítězit. Nikdo v týmu to nečekal, byly to velké emoce u všech.
Jsi na startu někdy nervózní?
Na startu bývám hodně nervózní. I proto, že někdy čekáme v bugině klidně i dvacet minut, než se dostaneme na startovní rošt. Je to docela stres, kolikrát během závodů ani moc nemůžu jíst.
Zdroj: Autokrosar.cz
Jak probíhá obvyklý závodní den?
Závodní dny jsou dva. První den je od půl osmé rozprava s jezdci. Následně se obleču do kombinézy a čekám na trénink. První den se jedou dva měřené tréninky plus jedna rozjížďka. Druhý den dvě rozjížďky a finále. Mezitím buď pomáhám u buginy a nebo sleduji ostatní na trati.
Máš za sebou povedenou sezónu, užíváš si teď zasloužený odpočinek, nebo nadále trénuješ?
Trénovat teď moc nejde, protože je problém, dostat se na tratě. Většinou se proto snažíme do závodního kalendáře vložit nějaký hobby závod, který bereme jako trénink. Intenzivně alespoň jezdím na závodním simulátoru. Po sezóně se také závodní speciál repasuje v dílnách Alfa Racing v Přerově, takže i proto prostor pro trénink moc není. Vlastně jen když se mění motor nebo se dělá zásadní úprava na stroji. V tu chvíli ho musíme projet, ale to není klasický trénink.
Kolik závodů za rok celkově absolvuješ?
V rámci Mistrovství České Republiky se jede sedm závodů, absolvovali jsme také první evropský závod v Nové Pace. Příští rok bychom chtěli absolvovat kromě republikového i evropský šampionát. Závodů by mělo být kolem patnácti. Cílem je umístit se na alespoň podobné pozici, jako letos a získat co nejvíce zkušeností na nových evropských tratích.
Tým je důležitý v každém sportu. Kdo tvoří ten tvůj? A kdo je tvá největší podpora?
Tým tvoří především rodina. Jezdí nás většinou sedm a ještě mi mechanizuje kamarád. I největší podpora je v první řadě právě ta rodina, i ta širší. Dále také fanoušci, kamarádi. Jsem členem junior teamu MM Technology Martina Macíka, mám od nich tedy týmovou mediální podporu a možnost účastnit se jimi pořádaných podniků.
Jak ses k tomuto sportu vůbec dostal?
Přes tátu, který mě od malička brával na autokrosové závody. Poté byla jednou v Poříčí pořádána akademie pro začínající závodníky, tak jsme to zkusili. To mi bylo osm let. Koupili jsme pak starší buginu a vyrazili nejdříve na hobby podniky a pak už to jelo.
Máš nějaký vzor?
Mým vzorem je závodník Zdeněk Antony (mistr Evropy v kategorii SuperBuggy, pozn. red.), mám rád jeho styl jízdy. Líbí se mi jeho starty, jede je hodně rychle a většinou nekontaktně.
Máš nějaký sen, kterého bys v tomto sportu rád dosáhl?
Chci vyhrát mistrovství Evropy.