Muzeum pražských strašidel: místo, kde je dotýkání povoleno, utíkání doporučeno
Pár kroků za přelidněným Karlovým mostem, na malebném dvorečku jednoho z pražských činžovních domů, se jeden ze sklepů proměnil v muzeum hrůzy. Jediný živý člověk postává před a kouří u cedule „Zákaz kouření – vážně poškozuje vašeho ducha!“
Muzeum pražských pověstí a strašidel v Mostecké ulici láká na strašidelné příběhy a setkání s duchy. Při pohledu na dvorek, kde se nachází, by nás ovšem jejich přítomnost nenapadla. Po vstupu zjišt´ujeme, že kouřící slečna nebyla náhodnou znuděnou kolemjdoucí, ale pokladní. „Tady máte letáček, výstava je interaktivní a dneska jste tu první,“ obrací se na nás.
Společně se vstupenkou nám rychle předává instrukce, jak se z podzemí bezpečně vrátit. Čekali na náš dvě podlaží temného a vlhkého sklepa. Světlo sem proudí jen úzkými okny, která by neuškodila ani v kobce.
Víc pavouků než návštěvníků
První místnost moc strachu nevyvolává, lat´ka strašidelnosti je zatím nízko, tak jako naše očekávání. Procházíme mezi regály starých zaprášených knih, pokladní za námi ještě volá: „U nás můžete na všechno sahat!“, povolení okamžitě využíváme. První kniha schovává nejen pověsti, ale i skutečného pavouka. Lat´ka zděšenosti roste.
Dál v místnosti se ze stropu houpe šibeniční smyčka, ta má asi návštěvníkům naznačit, že pokud se bojí, tady je poslední možnost se otočit. Ačkoliv muzeum na plakátech před vchodem láká celé rodiny i s dětmi, bezhlavá postava sápající se po schodech byla dost i na nás – vysokoškoláky. Kromě nepříjemného pocitu z reálně vypadajících postav se přidává i silný pocit stísněnosti. Na odvaze nepřidá ani to, že jsme v muzeu sami. „O místě jsem nikdy neslyšel, jinak bych si tam výlet klidně naplánoval,“ potvrdil nám později student Honza, který do Prahy zavítá jen velmi občasně.
Kromě duchů a kostlivců potkáváme dokonce vodníka s hrstí plnou skutečných drobných. Výhodou liduprázdného muzea je, že mu je nikdo neukradne. Jen kousek od vodníka se vznáší miminko v bílém rouchu – asi nejděsivější exponát.
Falešný východ
Hlouběji ve sklepení se snižují nejen stropy, ale i viditelnost. Jeden z redaktorů si odnáší i menší šrám, při pohledu na vysokou postavu v černém plášti cukl hlavou a vyzkoušel opravdovost zdejších cihel. Návštěvníci stále chybí, pavouci přibývají. Po projití celého sklepa se objevilo světlo na posledním schodu. Tam ovšem nečekal vytoužený východ, ale mříže, což pro nás znamenalo otočit se a projít celé muzeum zpátky.
Pokladní neopustila své místo v kukani, noví návštěvníci se za celou neobjevili. My poděkovali a marně čekali na reakci. Návrat z ticha a tmy zpět na rušnou ulici je neméně děsivý.
