Mobil místo buzoly. Dnešní skauting se moderním technologiím nevyhýbá

Od svých šesti let je Jindřich Dušek (19) členem nejstaršího českého skautského oddílu Pražská Dvojka. Postupně prošel všemi věkovými skupinami a stal se vedoucím celého oddílu. „Do skautu mě přivedli rodiče a strašně jsem si to tu oblíbil. Navíc mě baví pracovat s dětmi. Mám tu spoustu prostoru pro improvizaci. Vymýšlím různé hry, připravuji letní tábory a dohlížím na většinu schůzek v našem oddíle,“ popisuje Dušek. Zájem o skauting v Česku v poslední době roste. Po znovuobnovení v roce 1989 měl skaut více než 80 000 členů. Jejich počet se pak sice patnáct let snižoval, ale zhruba od roku 2006 je skauting opět populární a sehnat pro zájemce místo v některém z oddílů nebývá snadné. Momentálně má členská základna přes 64 000 registrovaných.

Jde to i bez internetu

Do skautských oddílů prorazily už i moderní technologie. „Občas místo buzoly a kompasu chodíme podle GPS v mobilu,“ vypráví před začátkem pravidelné družinové schůzky člen Pražské Dvojky Ondřej (13) s přezdívkou Mravenec. To potvrzuje i jeho vedoucí Dušek. „Máme problém dostat během schůzek děti od mobilů, takže jim je čas od času dovolíme použít ke hledání správné trasy nebo jim dáme úkol, aby něco na internetu našli. Učí se tak pracovat s prohlížečem a rozeznávají pravdivé a nepravdivé informace.“ Další instruktor z Pražské Dvojky Michael Heran dodává, že s dětmi probírají bezpečnost na internetu a sociálních sítí. „Skaut má utvářet člověka tak, aby byl použitelný ve společnosti a dobře do ni zapadl. Proto je učíme pracovat s internetem. Je to nám i dětem bližší a setkáváme se s tím denně,“ vysvětluje Heran. To, že skaut nebude neměnný a stejný jako před desítkami let, je přirozené. Moderní technologie pronikají do společnosti ve stále větší míře. Jsou ovšem i oddíly, kde se naopak snaží internet ignorovat. „Veškeré moderní technologie máme zakázané a internet nepoužíváme vůbec. Dodržujeme spíše tradiční pojetí skauta. Pěstujeme vztah k přírodě a připravujeme člověka na začlenění do společnosti,“ říká skaut Tomáš Křeček (20) z oddílu Radost a Naděje Beroun. To, že i takový přístup řadu lidí láká dokazuje, že se do oddílu stále hlásí noví lidé a kapacita střediska je už plná. 

Historie praktickou formou

V posledních letech se skaut podle některých dlouholetých členů lehce změnil zejména v mezilidských vztazích. „Když jsem před deseti lety byla ve skautu, nejdůležitější byl čas společně strávený s dětmi. Dnes tvoří náplň schůzky jedna hra za druhou. Právě volný čas na obyčejné povídání skautu dnes chybí,“ říká skautka Ester Novotná (22).Na tento problém naráží iJindřich Dušek, který si všímá toho, že se děti mezi sebou neumí přirozeně bavit a je pro ně potřeba vymýšlet neustále nové a zábavné hry. „Například skautskou i obecnou historii učíme děti tak, že se převlečeme do kostýmů z určité doby a poté hrajeme různé scénky. V tomto ohledu je náš oddíl trošku jiný. Jinde se učí opravdu jen fakta a data, mně ale přijde naše metoda lepší,“ říká Dušek.  Podle něj mají děti spoustu prostoru pro volné povídání mimo časy schůzek. Naopak v Berouně se historii učí výkladem faktů. „Máme oddílové osnovy a každý rok si připomínáme rok 1989 a znovuobnovení skautingu u nás,“ popisuje Tomáš Křeček.

Změna jde vidět i na skautských táborech. „Dříve bylo běžné jet na tábor na tři až čtyři týdny, dnes je průměrná doba čtrnáct dní,“ říká historik z archivu Skautského institutu Roman Šantora (49). S tím souhlasí i vedoucí oddílu Dušek, podle kterého chtějí být děti spíše doma a nedokáží si představit, že odjedou někam na tábor třeba na měsíc. Příčina prý může být i v návykovosti moderní techniky a naopak v absenci mobilního signálu a internetového připojení kdesi uprostřed přírody. 

Kroje jako osobní vizitka

V čem se ale skaut v podstatě od svého počátku příliš nezměnil jsou vedle jeho hodnot také kroje. Ukazují totiž vizitku a jedinečnost každého skauta. Každý si na něj může umístit různé nášivky z absolvovaných akcí nebo odznaky v podobě lístku za každý rok strávený ve skautu. „Největší význam na kroji pro mě mají oddílové a státní symboly. V kombinaci s ostatními nášivkami tvoří můj jedinečný kroj. Nikdo na světě nemá stejný,“ vysvětluje Jindřich Dušek.

• buzola
• GPS
• internet
• Pražská dvojka
• skauti

Jiří Lizec

Jsem studentem třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky v Praze (VOŠP). Od dětství se zajímám o všechno, co se týká sportu. Závodně jsem plaval a dělal moderní pětiboj. V současnosti hraji rekreačně florbal a fotbal.

Další články autora