Mladí lidé se do politiky příliš nehrnou
Celých třicet let se v Česku postupně snižuje počet mladých lidí ve věku 18-29, kteří chodí volit. Jak upozorňuje průzkum Youth Speak Up! , na 700 tisíc mladých lidí v Česku vůbec nevolí. I proto, že mají pocit, že nemohou ovlivnit politická rozhodnutí a politice nerozumí.
„Nejsem vůči politice úplně lhostejný, ale od českých politiků toho moc neočekávám, myslím si, že ve všech kampaní politici naslibují to, co chtějí lidé slyšet a pak vidíme, že splní sotva polovinu,“ říká student ČVUT Ladislav Čermák (21).
Podobné je to i jinde v Evropě. „Mladší část obyvatelstva se nezapojuje do politiky hlavně proto, že od dnešních politiků nic velkého neočekává,“ říká autor evropského průzkumu o politické angažovanosti mladých, profesor politologie na univerzitě v Lublani Tomaž Deželan.
Volby jsou klíčové
Česká nezisková organizace Youth Speak Up! uvádí, že 81 procent mladých osob nemá v plánu se v budoucnosti v politice angažovat a vstoupit do politické strany, či hnutí. Pouze tři procenta osob se aktivně zapojují do politiky. Jakub Němec, člen Klubu mladých politologů, se ale domnívá, že aktivní zájem o politiku není nutný. „Podstatná je volební účast mladé generace u voleb,“ dodává.
Data z parlamentních voleb před dvěma lety ukazují, že navzdory nevelkému zájmu mladých o volby je na tom Česko pořád lépe, než některé členské státy Evropské unie. V EU v průměru volby ignoruje sedmdesát procent mladých voličů. V Česku je to zhruba polovina. „O politiku se moc nezajímám. Jenom když jsou volby,“ říká jednadvacetiletá vysokoškolská studentka Stanislava Holčáková.
Když politika, tak na sítích
Podle již zmiňovaného projektu CATCH–EyoU zaměřeném na participaci a vybrané postoje českých adolescentů a mladých dospělých, který vedl profesor Petr Macek z Masarykovy univerzity, je přístup mladých lidí v Česku k politice spíše pasivní. Podíl těch, kteří se zapojují do aktivit jako je podpora politiků, kontaktování voličů či jiná pomoc při kampani, je malý.
Spíše výjimkou jsou i velké protestní akce jako jsou demonstrace či stávky. Ty jsou mladými vnímány spíše negativně. Na druhé straně značnou aktivitu v poslední době projevují klimatičtí aktivisté. Příkladem je třídenní stávka vysokých škol z poloviny listopadu. Studenti chtějí upozornit na – jak sami říkají – „nespravedlnost a neudržitelnost současného společenského nastavení“.
Nejrozšířenější politickou aktivitou mezi mladými je podle výše zmíněné studie sdílení obsahu na internetu. Politická témata takto šíří 47 procent dospívajících.
Za nezájem mohou i školy
Podle některých názorů by nezájem lidí do 30 let mohly prolomit strany, které mají ve svých řadách mladé politiky. „Aktivní a viditelní mladí členové politických stran jsou svým vrstevníkům blíže a mohou pro ně být více důvěryhodní,“ myslí si politolog Petr Just z Metropolitní univerzity Praha.
Podle Jakuba Němce to ale nemusí být jediné možné řešení. „Politiku pro mladé lidi nemusí nutně provádět pouze mladí politici, mohou tak činit i ti zkušení, kteří dokážou vnímat poptávku po dané problematice,“ říká.
Příkladem může být nedávno zesnulý Karel Schwarzenberg, který v roce 2013 lákal mladé voliče na svou punkovou image s čírem na hlavě. Dalším řešením by mohlo být zapojení studentů do politických debat ve školách.
Podle Němce jsou v tom ale tuzemské školy velmi opatrné. „V českém školství chybí komplexní a racionální diskuse o politice s minimem emocí. Pedagogové se obávají emocionálních střetů, a proto se politickým diskusím vyhýbají,“ říká.