Mladé páry se berou především kvůli dětem. Věří, že jim vztah vydrží
Natálie Čechová (20) založila rodinu v nízkém věku. Když ji předloni přítel po pár měsících chození požádal o ruku, studovala ještě střední hotelovou školu. „Dokázal mi, že náš vztah bere vážně. Zásnuby jsem vnímala jako pěkné gesto, i když jsem je takhle brzy nečekala,“ říká Čechová. Partneři na svatbu zprvu nijak nespěchali, po pár měsících se ale vše změnilo kvůli neplánovanému těhotenství.
Svatební obřad se konal pět měsíců po narození dcery. „Chtěli jsme mít stejné příjmení, manželství nás celkově spojilo a všichni vědí, že k sobě patříme,“ zmiňuje Čechová. Sama si manželské soužití užívá a neměnila by. „Nevidím do budoucnosti, ale věřím, že je naše láska osudová,“ uvádí Čechová.
Vztah na dálku zachraňují hovory
Ještě rok před maturitou si Nikola Elsayadová (22) plánovala, že bude po dokončení střední školy pokračovat ve studiu architektury na ČVUT. V posledním ročníku čtyřletého oboru ale její plány vzaly za své. „Tenkrát jsem si nemyslela, že bych se takhle brzy vdala a založila rodinu. Nejprve jsem si chtěla vybudovat kariéru,“ přiznává Elsayadová. Na dovolené v Egyptě potkala v hotelu svého budoucího muže, který tam pracoval.
I když oba pocházejí z odlišných kultur, partnerství jim od začátku klapalo. Elsayadová v intervalu pár týdnů létala do severoafrické země a po třech měsících se s přítelem rozhodli pro orfi. „Jde o dohodu o sňatku. Když spolu lidé v Egyptě chtějí žít, tak podstoupí tento obřad, nebo celosvětově uznávaný svazek. V případě, že se po orfi narodí dítě, je bráno jako manželské, což je i náš případ,“ popisuje mladá matka. Těhotenství před dvěma lety bylo sice neplánované, oba ale cítili, že si dítě chtějí nechat. Rozhodli se i pro právoplatnou svatbu, která proběhla až po porodu potomka, když partner poprvé přijel do České republiky. Do Egypta se ale musel vrátit. „Manželství na dálku je nesmírně náročné. A protože se spolu moc nevídáme, alespoň si denně voláme,“ uvádí Elsayadová a dodává, že se s manželem za pár měsíců trvale usadí v Praze.
Před svatbou lidé nutně nemusí být zajištěni
V životě studenta FAMU Vojtěcha Viléma Cibulky (21) sehrává velkou roli katolické náboženství. Manželství, do kterého vstoupil v loňském roce, tak bere jako svátost. „Protože jsme oba věřící, je pro nás svatební pouto na celý život. Musíte na něm pracovat a učit se, jak budovat vzájemný vztah. Sňatek není jen jistota, ale i součást naší identity,“ domnívá se Cibulka.
Obavy z brzké svatby neměl, s partnerkou šli do vztahu s pocitem, že se nikdy nerozejdou. „Kladli jsme si otázku, proč čekat, když spolu chceme být. Viděli jsme kolem sebe páry, které spolu žily roky, pořád se nebraly a někdy to bylo pro vztah zničující,“ uvádí Cibulka. Zároveň přiznává, že svým krokem chtěli trochu povzbudit k manželskému svazku okolí. Většina jejich přátel totiž zatím o sňatku neuvažuje. „Ukázali jsme, že člověk před svatbou nemusí být zajištěný a mít dobrou práci. Je to určitě výhoda, ale nechtěli jsme, aby nám materiální věci bránily uzavřít manželství,“ říká Cibulka. Po svatbě se vztah mladého páru změnil především společným bydlením. Na potomka by chtěli počkat až po dokončení studií.
Studium při mateřské dovolené není problém
Rodinný život zažívá také Emma Miškovská (22). Studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy vždy toužila po rodině a s manželem si plánovali společnou budoucnost. Miškovská však otěhotněla dříve, než si představovali, a museli se tak situaci přizpůsobit. „Vdávala jsem se těhotná těsně před dvacátými narozeninami. Bez dítěte bychom se svatbou ještě počkali,“ přiznává. Manželé narychlo řešili bydlení či skloubení školy, velkou oporu našli v rodině. I díky ní může Miškovská pokračovat ve studiu. „Bydlíme ve stejném činžovním domě s mými rodiči, kteří často hlídají. Pomáhají nám také manželovi rodiče, jež žijí nedaleko. Nedávno jsem si i zažádala o individuální plán ve škole, pro případ, že bych něco nezvládla. Zatím jsem ho ale nevyužila,“ líčí studentka.
Nejbližší příbuzní jsou pro partnery navíc velkou inspirací, co se týče vztahů. „V našich rodinách jsou spolu lidé celý život. Manželovi věřící rodiče zažili stejnou situaci jako my a manželství jim klape dodnes. My zatím náboženskou otázku nemáme úplně vyjasněnou, ale měli jsme církevní sňatek a oba si myslíme, že je náš vztah nadosmrti,“ sděluje Miškovská. I když manželství přišlo brzy, je za něj vděčná. „Mám skvělého muže do života. V dlouhodobém vztahu vnímám, že se manželé i tak stále poznávají a člověk se zamilovává dál. Je důležité neutíkat před problémy a snažit se nacházet důvody, proč spolu být št´astní,“ dodává Miškovská.
