Místa v útulcích v zimě scházejí
Říká se, že Češi jsou národ milovníků psů. Podle dat Českého statistického úřadu bylo u nás v roce 2020 přes dva miliony registrovaných psů. Ne každé zvíře ale má štěstí a některé z nich skončí v útulku nebo v záchranné stanici. „Na vině jsou například úmrti majitele či že bylo zvíře týrano a soudně odebráno,“ říká dobrovolník Stanislav z Azylu opuštěných zvířat v pražské Libni.
Toto zařízení ale trpí finančními problémy. „Stát nás nedotuje, vše jsou drobní dárci, kteří nás dlouhodobě podporují. Dary ale stačí maximálně na krmení. Budova se ale bohužel pomalu rozpadá,“ dodává dobrovolník.
Věra Aladzasová spravuje záchrannou stanici pro divoká exotická zvířata v Praze 8. Příchod zimy podle ní problémy s penězi pro podobné organizace ještě prohlubuje. „Zima je finančně náročnější, protože musíme kupovat dříví na topení. Navíc máme v provozu pouze pět zásobních nádrží na vodu, protože zbylý dvě, co jsou venku, se v zimě nenapouští. Co se týče nákladů na zvířata, tak jsou vyšší spíš v létě, protože v té době přijímáme mláďata.“
V létě útulky moc rádi navštěvuje veřejnost a zájem mají velký. S přechodem chladného počasí zájem lidí opouští a přichází finanční problémy. „Máme kotce, ve kterých mají psi slámu a jsou zateplené. Na vyhřívání nejsou finance. Nemohou mít deky, protože by je mohli zničit. Stejně tak je to s hračkami. Často nacházíme psy uvazané u vrat útulku bez jediného vzkazu,“ říká dobrovolnice Denisa, která byla dlouhou dobu ve službách Žirovnického azylu.
V módě jsou psí pěstouni
Trochu jiný způsob pomoci pro psy bez domova je dočasná péče. Dobrovolníci si berou zachráněné pejsky a kočky na určitou dobu k sobě domů a starají se o ně, dokud se pro ně nenajde nový domov. „Sice máme status útulku, nicméně fungujeme pouze a jedině na principu péče v domácnostech,“ říká Alžběta Poláková Šmídová z neziskové organizace Dočasek De De.
Často zde řeší klasické nevhodné dárky, když někdo volá, že dostal psa k Vánocům a nechce ho. „Většinou to navlíknou na nějakou životní situaci. Třeba tvrdí, že jim umřela babička, takže jsou to podle mě spíš výmluvy. Oni obecně lidi, kteří se zbavují zvířat, málokdy mluví na rovinu,“ dodává Šmídová.
Opuštěni nejsou jen psi a kočky
Do Záchranné stanice pro divoká a exotická zvířata v Libni se dostávají nejrůznější živočichové. „My jsme tak trochu azyl. V současné době navíc plníme roli státem jmenovaného záchranného centra CITES a sběrného místa pro invazní druhy,“ říká provozovatelka stanice Věra Aladzasová a dodává: „Sem tam se tu objeví agama vousatá, které chybí oko, nebo králík hledající domov. Nejexotičtější, co jsem tu kdy měla, byl zajisté pes pralesní. Dokonce jsem jediný soukromník na světě, kromě Jižní Ameriky, který choval psa pralesního.“