Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Milovníci alkoholu, připravte se. Abstinent vám přišel kazit zábavu

GLOSA: Náš národ se může „pochlubit“ světovým prvenstvím v největší spotřebě piva na jedince za rok. Už děti vyrůstají na pěně populárního nápoje, nad pubert´áky s půllitrem v ruce se nikdo ani nepozastavuje a dospělí považují pití za normu. Že je u nás konzumace alkoholu v pořádku, signalizuje i netolerance vůči abstinentům. Nejapné poznámky přichází prakticky hned, stačí když se v hospodě usadí se sodovkou a vyčkávají.

Pivo je v podstatě národním nápojem, navíc levnějším než voda, a tak není problém zahlédnout lidi s lahváčem už během dopoledne. Jako abstinent to v téhle zemi nemám zrovna lehké, zvlášt´ když přijdu do hospody. Můj velmi oblíbený dotaz je: „A ty máš jako problém?“ Alkohol to není. Nejsem léčený notorik jen proto, že místo piva držím vodu. V národu odchovaném na olizování rumu z rozinek z vánočního cukroví a usrkávání piva už odmala je ale předpoklad, že mám problém s pitím, očekávatelný.  

Navíc mi z nějakého nepochopitelného důvodu pijani neustále vysvětlují, proč se bez alkoholu neobejdou. Třeba že bez pár vypitých skleniček nedokážou mluvit se svým protějškem. Podobně bizarní je i výmluva, že bez alkoholu neusnou. Pro mě za mě v pivu namáčejte i dudlík svého dítěte. Já bych si jen chtěla v klidu dopít minerálku.

V Česku máme v oblibě hru „zkusím, jak dlouho vydržíš na nealku.“ Abstinenti jsou na ni perfektní kandidáti. Oceňuju například, když po návratu ze záchodu najdu na svém místě panáčka rumu. Všichni zúčastnění na sebe spiklenecky pomrkávají a čekají, jak se zachovám. Můžu panáka přijmout a už se z pití nikdy nevykroutit, nebo narychlo vymyslet uspokojivější důvod nepití než doposud. Nabízelo by se odseknout, že jsem těhotná. Potom by ale zřejmě následovala hromada ještě otravnějších otázek.

Pro Čechy je to asi nemyslitelné, ale dokážu se bavit i bez alkoholu. Nechci mít pití jako berličku, abych mohla s ostatními komunikovat. Vydržela bych si povídat i déle, ale desátá je z mé zkušenosti strop. Přichází totiž fáze, kdy já nebavím okolí. Nemám narozdíl od ostatních půl promile v krvi. A nejsem ideální part´ák na očůrávání patníků a kradení značek. Pak se ani nedivím, že kazím „zábavu“.

Klidně bych ji šla kazit jinam. Jenže i v cukrárně na mě číhají punčové řezy, rumové kuličky a špička plná vaječného likéru. A nijak nepomáhá, že na mou prosbu „chtěla bych něco bez alkoholu“ dostanu od cukráře s protočenými panenkami vysvětlení, že to není pořádný alkohol. Být člověkem na suchu je v naší zemi prostě občas na panáka.


Marie-Klára Schwarzová
Marie-Klára Schwarzová
Jsem studentkou třetího ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky. Ráda kreslím, čtu mraky knih, koukám na komiksové filmy a sbírám kameny všeho druhu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.