Milovala svou práci a nikdy neztrácela optimismus. Británie přišla o ikonickou panovnici
Mladá Alžběta II. usedla na trůn po nečekané smrti svého otce Jiřího VI. v pouhých pětadvaceti letech. Během svého panování, které trvalo 70 let, zažila vládu 14 premiérů, dekolonizaci Afriky a Karibiku a s tím spojené zmenšování Commonwealthu. V čele Spojeného království prošla poválečnou krizí, hrozbou nukleárního konfliktu, přihlížela osamostatnění Indie a pod její vládou země vkročila a nedávno zase vystoupila z Evropské unie.
Součástí královniny práce byly pravidelné schůzky s premiéry. Britská panovnice zažila konzervativní kabinet Winstona Churchilla i dělnických labouristů, scházela se s přísnou Margaret Thatcher, přezdívanou železná lady, i populisticky lidovým Tonym Blairem. „Zdála se být stydlivá na někoho s takovým postavením a životní zkušeností, nicméně byla velice přímočará,” popsal Blair své první setkání s Alžbětou II..
Královna byla známá tím, že nikdy veřejně nekomentovala politiku ani neposkytovala rozhovory. „Během svých týdenních schůzek si obě ženy v průběhu let udržovaly přísnou formalitu. Led se mezi nimi nikdy neprolomil,“ popsal William Whitelaw, zástupce vůdce Konzervativní strany Thatcherové, jejich vztah ve výše zmíněné knize. Udržovaly si vzájemnou úctu až do smrti železné lady v roce 2013. Panovnice udělila premiérce po její demisi dokonce řád za zásluhy.
Margaret Thatcherová měla jasnou vizi své ekonomické politiky, se kterou dle médií královna ale nesouhlasila. Měla pocit, že takový přístup rozděluje společnost. Panovnici znepokojovala vysoká míra nezaměstnanosti nebo násilí při stávkách horníků v roce 1984 na protest proti uzavírání šachet. Velkou součástí sporů byla i neochota železné lady uplatnit sankce proti režimu v Jihoafrické republice. Během jedenáctileté vlády Thatcherové skutečně mezi oběma ženami panovalo napětí. V té době jednu ze světových velmocí vedly dvě nesmírně silné a suverénní osobnosti. „Obě byly vychovávány neústupnými muži, kteří neměli rádi kompromisy,” píše historik Dean Palmer ve své knize Královna a paní Thatcherová.
Navzdory chybám byla symbolem Anglie
Po celou dobu panování si královna zachovávala diskrétnost a odstup navzdory rodinným skandálům a tragédiím. V některých případech musela čelit velké nepřízni občanů. Například v roce 1966 se rozhodla nejet na místo tragického sesuvu půdy ve Walesu, kde zahynul velký počet dětí. Obávala se prý, že by svou přítomností narušovala záchranné práce. Nicméně veřejnost v té chvíli chtěla vidět spíš soucitnou než rozumnou královnu. Také příliš váhala s veřejným vystoupením po smrti princezny Diany roku 1997, nebot´ chtěla ochránit své vnuky před mediálním honem za senzací. Tehdy utrpěla image monarchie velikou ránu, protože princezna byla velice populární po celém světě, nejen v Británii. Královská rodina upadla v nelibost a začaly se šířit fámy, že smrt princezny nebyla nehoda.
I přesto si Alžběta II. zakládala na vlídnosti vůči občanům, čímž si získala popularitu veřejnosti zpět. Byla známá pro své konzervativní oblečení sladěné s kloboukem, zálibu v koňských dostizích nebo lásku k psímu plemenu corgi. „Měla pro svou práci neskutečné nadšení a milovala ji. Přítomnost Jejího Veličenstva po dlouhé dekády zosobňovala jistotu, o kterou Spojené království přišlo,” řekl životopisec Robert Hardman. Díky vždy klidnému a optimistickému přístupu vytvářela v Britech pocit stability. „Byla to ikonická žena a vzor pro mnoho generací,” popsal královnu historik David Starkey pro 5 News.
