Miliardáři mění tvář českého fotbalu. Kdo platí, ten vládne
Český fotbal už dávno není jen vášní fanoušků, ale i hřištěm pro velké peníze, a ještě větší ambice. Do ligy totiž vstupují miliardáři a podnikatelé, kteří v ní nevidí jen sport, ale i příležitost k budování vlivu, prestiže a společenského obrazu.
První liga výrazně zvedla v posledních letech svou popularitu. At´ už z hlediska kvality mužstev, marketingu, zájmu diváků, médií či sponzoringu. „Promo ligy, práce klubů s fanoušky, práce televize, to vše ze soutěže dělá ještě lepší produkt, než doopravdy vidíme na trávníku. I kvalita týmů šla neuvěřitelně nahoru,“ podotýká redaktor deníku Sport Bartoloměj Černík.
Žádný ztrátový projekt
Není proto překvapením, že se koupě fotbalových klubů dostává do popředí zájmu vlivných byznysmenů. Miliardář touto investicí nezískává jen sportovní značku, ale i nástroj vlivu – symbol regionu, komunitu fanoušků, mediální pozornost a částečně i prostředek, jak posílit svůj vliv v zákulisí českého fotbalu. Což může být špatně z pohledu regulérnosti soutěže, kdy budou bafuňáři na Fotbalové asociace ČR kopat za svůj klub. Naproti tomu, příjmy z působení v evropských pohárech zvyšují šance na vyrovnaný rozpočet, což je pro pro investory o to atraktivnější motivace.
Kupříkladu Spartě se v minulé sezóně podařilo účinkováním v Lize mistrů napumpovat do klubové kasy obří balík, který přesáhl tři čtvrtě miliardy korun.
Investoři jako třeba Karel Pražák už se tak na fotbal nedívají jako na ztrátový byznys. Na jeho vstup do FK Pardubice se dá dívat jako na čistý pragmatismus. Pražák má ve městě byznys (vlastní chemickou firmu Synthesia), což značí zájem o větší regionální vliv. A profitovat z toho může samotný klub, a to třeba výrazně zvětšeným budgetem na příchod nových hráčů v boji o ligovou záchranu.
Problém nastává, když se sport stane jen kulisou a rozhodují spíš ega než výsledky. Vidět to šlo ve Spartě před érou trenéra Briana Priskeho, kdy týmu chyběla jasná koncepce, nebo ve Slavii, která před vstupem Pavla Tykače na konci roku 2023 žila z prodeje klíčových hráčů. Čínští investoři totiž výrazně omezili své finanční vklady do chodu klubu. Klub z Vršovic tak musel více prodávat své opory za horentní sumy do zahraničí. Příkladem za všechny přestup Davida Juráska v lednu 2023 za cca 350 milionů korun do Benfiky Lisabon.
Nyní už tomu tak není, Tykač do kasy vložil balík, který tam tolik chyběl. Slavia je proto schopná nabídnout svým hráčům takové podmínky, které by dostaly i v klubech vyspělých zahraničních lig. Takže jejích nejlepší hráči tak nemají úplně ambice odcházet jinam.
Svou stopu zanechal i boss Jaroslav Starka, pro něhož byla Příbram spíš obchodním nástrojem než sportovním projektem. Ve všech jeho kauzách ční nade všemi napojení na organizovaný zločin, mafii a vazby na vlivné osoby podsvětí Radovana Krejčíře či Michaela Klimenta.
Majitelé mění hru i její pravidla
Tykač, Křetínský a Michal Strnad, činý hlavně ve zbrojařském či leteckém průmyslu, jsou ale jen vrcholem pyramidy. Během posledního roku změnilo vlastníka více českých klubů. Liberec vloni převzal podnikatel Ondřej Kania, Jablonec minulý měsíc koupil Jakub Střeštík podnikající v nemovitostech, nového majitele má i Sigma Olomouc, do níž nedávno vstoupila společnost SPL bývalého poslance za KDU-ČSL Milana Šimonovského. Vstup politiků do vedení klubů ale vyvolává rozpaky. Míchání těchto dvou odvětví vždy nese riziko střetu zájmů. Klub se může stát prostředkem k prosazování osobních či stranických cílů místo sportovních ambic.
Jenže to zatím není tento případ. Spíš naopak. Šimonovský kádr postupně napumpoval o dvanáct nových jmen, přestupový rekord v rámci české ligy trhnul Michal Beran, který dorazil z Jablonce za cca 75 milionů korun.
Během čtrnácti dnů v března 2025 Milan Kratina koupil Teplice a investor Matěj Turek převzal pražskou Duklu. Načasování není náhodné. Změny na majitelské úrovni přicházejí v době, kdy je v českém fotbale živo jako nikdy předtím – vysoká návštěvnost, přestupy hráčů za vysoké sumy do zahraničí, rekordní investice klubů do mužstev, zázemí, infrastruktury apod. Na druhou stranu, hrozbou tady může být to, že se z klubů stanou investičními projekty pro bohaté.
Miliardáři tedy drží český fotbal při životě, ale zároveň ho formují k obrazu svému. A to centralizací moci, ambicemi, cíli nebo důrazem na marketing a PR. Rizikem však je, že sportovní principy ustoupí marketingovým kalkulům a fotbal se stane spíše korporátní značkou než veřejným zájmem.
