Mezinárodní den žen si za komunismu paradoxně více užívali muži. Dnes už ho slaví jen zlomek Čechů
Pamětnice Miroslava Vronková (69) dodnes vzpomíná na velkolepé oslavy za minulého režimu. Pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělení v nemocnici, přímo tam ale větší akce nebyly možné. „Naše nemocnice vždy zamluvila sál ve společenském domě, kam pro zábavu pozvala zpěváka, nebo herce, takže nechyběla ani kulturní vložka,“ vypráví Vronková. Jiné podniky organizovaly oslavy MDŽ přímo na pracovištích. Součástí oslav bylo i předávání dárků od Revolučního odborového hnutí. „Dostávaly jsme květiny, nejčastěji karafiáty a praktické dárky jako ručníky, nebo skleničky,“ vzpomíná.
Tenkrát byl MDŽ především kolektivním svátkem. Paradoxně si ho pochvalovali více muži než ženy. Na večírcích se nešetřilo alkoholem. „Na rozdíl od mužů, kteří si užívali víc a byli dost opilí, jsme my ženy svědomitě myslely na to, že třeba musíme jít druhý den do práce,“ popisuje Vronková.
Historie nezačíná v Československu
Svátek má kořeny ve Spojených státech amerických na počátku 20. století. Newyorské švadleny v roce 1908 bojovaly za všeobecné volební právo. „Svátek se nejprve ujal v socialistickém hnutí. V 70. letech ho přijalo i OSN,“ říká historik Jan Adamec. Ani před revolucí nebyla historická podstata svátku opomíjena a v úvodním proslovu při oslavách zaznělo krátké seznámení. „Všichni byli informováni o tom, že MDŽ není jen svátek Češek a Slovenek, ale žen z celého světa. Nevnímala jsem ho jako oslavu komunistů, šla jsem se tam pobavit,“ popisuje pamětnice Vronková.
Svátek byl zneužit k propagandě
Součástí formálních proslovů byla i sebechvála režimu. Komunistická strana Československa ukazovala, že si žen váží a prosazuje jejich rovnoprávnost. „MDŽ patřil mezi tradiční levicové a mezinárodní svátky, slavil se i v SSSR. Režim dbal na to, aby se hlásil k pokrokovým tradicím, a k nim patřilo i zrovnoprávnění žen,“ vysvětluje historik Jan Adamec.
Ženě sice byla formálně připsána rovnoprávnost, ale realita byla jiná. „Česká společnost byla dost patriarchální. Sice ženám umožnila se pracovně realizovat, ale nijak nenutila muže, aby se zapojili do domácích prací,“ říká Adamec. S tím souhlasí i Vronková. Podle ní režim mohl podmínky pro ženy zlepšit, například sjednotit platy.
Mladá generace MDŽ neřeší
V současnosti není Mezinárodní den žen příliš oblíbený a velkolepé oslavy už se nekonají. Někteří ho vnímají jako svátek zneuctěný bývalým režimem. Proto je oblíbenější třeba Den matek. „Po roce 1989 získal na důležitosti i proto, že se zdálo, že může plně nahradit MDŽ. Zároveň se svým obsahem trochu vymezoval proti pokrytecky vnímané roli ženy za socialismu,“ myslí si Adamec.
Pro mladou generaci je MDŽ spíš přežitek. „Neslavím ho, ale přesto někdy dostanu kytici. Tento den mám spojený jen s tím, že jsou ženy nějak obdarovány,“ říká studentka Martina Holíková (22). Svátek si tak připomínají spíš už jen starší lidé. Tradici udržuje i rodina Miroslavy Vronkové. „Vždy jsme s manželem slavili jen MDŽ. Už jsem na to prostě zvyklá,“ popisuje.