Město, kde se potkává byznys, politika, developeři a zájmy přírody. „Jsem tu jako na vojně,” říká starostka Pece pod Sněžkou
Ilona Semrádová je starostkou Pece pod Sněžkou – města, které má lehce přes 600 obyvatel, ale v některých dnech ho navštíví až patnáct tisíc turistů. Původní profesí je zdravotní sestra a ve městě kdysi vedla i kosmetický salon. Dnes má na starosti jedno z nejvytíženějších turistických center v Česku, ležící přímo v Krkonošském národním parku.
Jste první žena v historii Pece pod Sněžkou, která tohle město vede. Změnil se po vašem nástupu před třemi lety styl vedení radnice?
Styl vedení se určitě dost změnil. Vnímám to jinak, než moji předchůdci – možná víc po ženském způsobu. Řekla bych, že jsem více sociálně zaměřená. Více se věnuji škole, seniorům a sázíme více květin. Ze svého pohledu vnímám více tyto sféry.
Do politiky jste prý vstoupila, protože jste nechtěla jen kritizovat, ale i něco změnit. Jaké to bylo, nastoupit rovnou do čela města bez předchozích zkušeností?
Bylo to těžké. Do všeho jsem spadla rovnou a všechno pro mě bylo nové. Měla jsem spoustu představ, ale brzy jsem zjistila, že některé věci prostě nejdou tak rychle, jak si člověk zvenku myslí. Například po půl roce mi rezignovala ředitelka školy a já se ze dne na den musela naučit, jak se vypisuje výběrové řízení. Za rok znovu, protože nová onemocněla. Dalo mi to pořádnou lekci. Dnes s nadsázkou říkám, že jsem třetím rokem na vojně.
Jak dlouho trvalo se zorientovat v tak specifickém systému, kde se potkává politika, developeři i zájmy ochrany přírody?
Pořád se učím. Když jsem nastoupila, ostatní starostové mi říkali, že rok a půl jen seděli a zjišt´ovali, jak co funguje – a měli pravdu. Navíc po dvaceti letech funkce předchozího starosty bohužel neprobíhalo předávání úplně hladce. Chtěli jsme však ve městě změnu, tak jsem si mnoho věcí musela zjišt´ovat sama. Někdy to bolí, ale je to taková škola života. Dnes vím, že čtyřleté volební období je krátké. První dva roky se rozkoukáváte, něco připravíte, a než se projekty rozběhnou, končí mandát.
Město, které má přes 600 obyvatel hospodaří s rozpočtem okolo 70 milionů. Odkud ty peníze plynou?
Pec pod Sněžkou je velmi specifická. Máme jen pár stovek stálých obyvatel, ale v některých dnech tu bývá až patnáct tisíc lidí. Obrovskou výhodou je, že lanová dráha na Sněžku patří stoprocentně městu. Říkáme, že je to naše „zlaté vejce“. Je to hlavní pilíř našich příjmů, stojí na ní velká část rozpočtu. Bez ní bychom to opravdu neutáhli. K tomu se přidávají poplatky z pobytu a parkovné, bez kterých bychom údržbu, dopravu ani městskou policii nezaplatili.
Zmiňovala jste, že v některých dnech dorazí až patnáct tisíc turistů. Co je na takovém náporu nejnáročnější?
Doprava a parkování. Pec je sevřené údolí, takže prostoru moc není. Když je hezky nebo se sejdou české a polské svátky, máme plno. V létě směřujeme auta do parkovacího domu na okraji města a odtud vozíme lidi autobusem k lanovce, ale i tak je to boj. Některé dny musíme auta i odklánět. V zimě je situace podobná – fungujeme jako lyžařské středisko, takže využíváme skibusy.
V posledních letech u vás vyrostlo několik nových hotelů a apartmánových domů. Je to pro město problém?
Je to velký problém. Setkávám se s tím, že na začátku stavby developeři říkají jedno, a v průběhu se to změní. Pracujeme s právnickou společností na tvorbě stavebních zásad abychom si nastavili jasná pravidla. Dneska každý investor přijde s právníkem a není jednoduché se jim postavit. Jde nám hlavně o to, aby Pec nebyla jenom vytěžována.
U jednoho z developerů jste vyjednali, že městu daruje prostory pro lékárnu a ordinaci. Je to cesta i do budoucna?
Ano, je to jedna z cest. Ale není to jednoduché. Když developeři přijdou, říkají, jak mají Pec rádi, ale realita je jiná – chtějí hlavně vytěžit co nejvíce peněz za prodej apartmánů. Nejde jim tolik o zájem obce. Developer postaví, prodá a odejde. A nám tu zůstanou následky. Do budoucna chceme mít nastavená pravidla tak, abychom mohli vyjednávat a nenechali jsme se zatlačit do něčeho, co nechceme.
Pec pod Sněžkou navštíví v některých dnech až patnáct tisíc turistů. Zdroj: fotogalerie Pece pod Sněžkou.
Pec pod Sněžkou leží přímo v národním parku. Jaké má město vztahy s Krakonošským národním parkem (KRNAP)?
Snažíme se spolupracovat, jinak to ani nejde. My budeme vždy v parku a KRNAP musí kvůli tomu spolupracovat s námi. Doba se vyvíjí. Z mých zkušeností to zatím funguje. Někdy musí ustoupit jedna strana, někdy druhá, ale vždy se nějak domluvíme.
Jsou nějaké konkrétní projekty, na kterých spolupracujete?
Ano, vrátím se k lanovce na Sněžku – máme tam obrovský problém, že nahoře nejsou toalety, protože tam není kanalizace. Když se lanovka stavěla, KRNAP nepovolil napojení na kanalizaci, a dnes se ukazuje, že to byla chyba. Polská strana je v tomhle velmi aktivní a také by ráda situaci řešila. Takže teď jsme v souladu, že je to potřeba pro lanovku i pro návštěvníky.
V létě i v zimě bývá kapacita lanovky naplněná. Dá se vůbec ještě navýšit, nebo jsou limity dané KRNAP?
To je složité a určitě kvůli tomu budou ještě další jednání. Při výstavbě jsme byli omezeni na 250 lidí za hodinu a víc lidí přepravit nesmíme, i když technicky by lanovka zvládla mnohem víc. Polská lanovka z Karpacze má limit 900 lidí za hodinu, takže je to nepoměr. My bychom turisty odvezli rychleji a na Sněžce by nebyly takové davy, ale zatím Správa KRNAP žádnou změnu nepovolila. Občas se na to ptáme, uvidíme, třeba se to jednou podaří.
Už víme, že v Peci pod Sněžkou trvale žije přes 600 obyvatel. Usiluje město o to, aby těch stálých do budoucna přibylo?
Cílem města to určitě je. V minulosti se ale prodaly skoro všechny městské pozemky, takže teď už moc možností postavit třeba bytové domy není. Dřív jsme se snažili, aby si tu místní rodiny postavily domy, ale často to dopadlo tak, že pozemek po pár letech se ziskem prodaly investorovi. Naše cesta by proto měla být nájemní bydlení. Spolupracujeme s jedním investorem z Velké Úpy a jednáme o tom, že by město odkoupilo několik bytů a pronajímalo je. Nikoliv prodávalo. Jiná cesta zatím není.
Jak to u vás vypadá v mezisezóně, když není tolik turistů?
Mám pocit, že mezisezóny už nejsou. Máme zimní a letní sezónu, ale i na podzim bývá plno. Většinou záleží na počasí a prázdninách. Hodně hotelů dělá teambuildingy, které vyplňují tohle období. Teď je také trend, že lidé jezdí na tři noci – dřív jezdili na týden. Ale pořád se tu něco děje. Takže bych řekla, že Pec už žádné „hluché“ období nemá.
Co se v poslední době povedlo, co vám udělalo radost?
Radost mám třeba ze školy. Po všech změnách máme úžasnou paní ředitelku a škola funguje skvěle. Stavíme nové autobusové zastávky a lidé mi říkají, že vypadají hezky – to potěší. Zavádíme kamerový systém mezi Pecí a Velkou Úpou, napojený na městskou policii – hlavně kvůli dopravě, ale i bezpečnosti. Opravili jsme silnici na sjezdovku Javor, která byla dlouho potřeba opravit a lidé si o to prosili. A máme i pěvecký sbor při kostele ve Velké Úpě – to je rarita, kterou chtějí půjčovat i jinam. Jsou to drobnosti, ale dělají mi radost, protože vidím, že se věci pohnuly.
