Mediální gramotnost středoškoláků je nízká. Často v ní tápou i učitelé
Před dvěma lety začal Tomáš Sládek (36), pedagog tělocviku a občanské výchovy, vyučovat na gymnáziu v Hořovicích mediální výchovu, přibral si jí k tělocviku a občanské výchově. „Když jsme na škole začali aktualizovat vzdělávací program, tak jsme s kolegou usoudili, že bychom měli nějaký mediální předmět otevřít,“ popisuje Sládek. V Hořovicích nakonec otevřeli dva. Jeden se specializuje na vytváření mediálního obsahu a výuku moderních technologií, ten druhý je zaměřený čistě na práci s informacemi a orientaci v mediálním světě.
Důležité je znát vlastníka
Pro učitele bez předchozího specializovaného vzdělání je důležité zejména to, kde berou materiály k výuce a kolik času jsou ochotni věnovat samostudiu. Možností k doučení mají několik. Například Ministerstvo školství (MŠMT) vydalo publikaci K integraci mediální výchovy a spravuje metodický portál pro učitele. Další zdroj je projekt organizace Člověk v tísni nazvaný Jeden svět na školách (JSNS). Ten používá i Tomáš Sládek, konkrétně publikaci Být v obraze, na které se podílel například člen katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd UK Tomáš Trampota. „Líbí se mi celkový koncept. Mají kvalitní videa a materiály pro učitele, které pořád aktualizují,“ dodává Sládek.
Mediální výchova se ale na školách ještě moc neučí, i proto mediální gramotnost žáků není vysoká. Tři na sobě nezávislé průzkumy z roku 2019 od JSNS, MŠMT a výzkumné agentury STEM/MARK ukázaly, že přibližně 40 % žáků neumí pracovat s informacemi a nedokáže se orientovat v mediální krajině. Například více než polovina studentů středních škol zařazuje soukromá rádia a televize mezi veřejnoprávní a stejné procento si myslí, že Česká tisková kancelář je majetkem státu nebo nějakého soukromníka. „Mapě vlastníků českých medií se snažím během svých hodin dostatečně věnovat. Podle mě je to jedno z hlavních kritérií, podle kterého se člověk může v mediálním světě orientovat,“ říká Tomáš Sládek, a dodává, že žáci, kteří se cíleně přihlašují na jeho semináře, se v médiích docela vyznají a mnoho věcí vědí už sami. „Gymnazisté dopadli v průměru lépe, než ostatní školáci. Přesto nejsou celkové výsledky výzkumů nijak pozitivní. Proto se snažíme, prostřednictvím online materiálů i přednášek nebo workshopů, vzdělávat žáky i učitele,“ dodává Kateřina Šafářová z JSNS, která má na starosti mediální vzdělávání.
Dalších deset let stejná písnička
V současném světě, kterému vládnou sociální sítě a internet, je především důležité, aby lidé dokázali rozpoznat pravdivé zprávy od těch lživých, takzvaných fake news. Ve výzkumu od JSNS vyšlo například najevo, že podle třetiny studentů píší tiskové zprávy novináři z regionálních deníků. Při určování, jestli je důvěryhodnější web Aktuálně.cz nebo dezinformační server ceskoaktualne.cz, se žáci rozdělili přesně napůl. „Je důležité, aby žáci uměli rozeznat hoaxy a uměli si každou informaci ověřit. S tím úzce souvisí celková internetová gramotnost a bezpečnost, která by se měla učit společně s mediální výchovou,“ říká bývalá novinářka a učitelka mediální výchovy na střední škole v Litoměřicích Lucie Folbergerová (31).
I když vývoj moderních technologií a internetu jde kupředu, příslušná výuka na školách, která je od roku 2007 stejná, by se podle ministerstva neměla změnit až do roku 2030. „Jedná se pouze o průřezové téma, takže školy nemusejí mediální výchovu vyučovat jako samostatný předmět. Mohou ji začlenit například do základů společenských věd nebo do českého jazyka,“ vysvětluje mluvčí MŠMT Aneta Lednová a dodává, že ministerstvo momentálně pracuje na nových rámcových programech, které budou vycházet ze strategie vzdělávání 2030+. „Mediální výchova je v současné době důležitou součástí vzdělávaní, takže by si podle mě zasloužila na každé škole samostatný předmět,“ konstatuje Sládek, se kterým souhlasí i Folbergerová.
