Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky
Adam Trunečka v mikině připomínající vlajku Evropské unie. Zdroj: archiv respondenta

Lidé, kteří mě nemají rádi, by řekli, že jsem eurohujer. A já bych to podepsal

Čtyřiadvacetiletý Adam Trunečka je jednou z nejvýraznějších mladých tváří hnutí Starostové a nezávislí (STAN). V nedávných volbách do Evropského parlamentu kandidoval ze sedmého místa. Zisk přes dvanáct tisíc preferenčních hlasů ale na post poslance nestačil. Do Bruselu přesto odjel: pracuje jako asistent poslance Jana Farského (STAN). Zároveň studuje magisterský obor Evropská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Politicky působit začal Trunečka v roce 2021, kdy si ho všiml poslanec Martin Exner (STAN) a ve hnutí Starostové a nezávislí působí dodnes. „Začal jsem Starosty poznávat zevnitř. Překvapilo mě, jak je ta strana otevřená mladým lidem a že se tam politici opravdu nechovají papalášsky,“ hodnotí Trunečka svou dosavadní zkušenost. Jako pro sebe klíčový pak zmiňuje vztah této strany k Evropské unii (EU): „Troufnu si říct, že z parlamentních stran je STAN jednoznačně nejvíc proevropský, což je pro mě zásadní.“

Za úspěchy strany v současné vládní koalici Trunečka považuje například prosazení zákonů na ochranu dětí před domácím násilím. Jednání s partnery však podle něj nebývají vždy snadné. „Občas narazíme do zdi. Třeba v otázce přijetí eura, ale takové je zkrátka koaliční vládnutí. Jsme ten menší koaliční partner a SPOLU postupuje dost jednotně. Topka a lidovci fungují spíše jako takový přívěsek ODS, i když by to euro třeba taky chtěli,“ myslí si Trunečka.

Evropa se musí změnit

Svůj hlavní zájem vidí mladý politik v Evropské unii. „Lidé, kteří mě nemají rádi, by řekli, že jsem eurohujer, a já bych to podepsal,“ vtipkuje Trunečka. O EU se prý zajímá od svých osmnácti let. „Z původního zájmu se stala možná až obsese. Začal jsem do hloubky zkoumat fungování EU a zapojil jsem se do iniciativ podporujících evropskou demokracii jako jsou volby do Evropského parlamentu nebo Konference o budoucnosti Evropy,“ popisuje Trunečka své začátky v politice.

Přes svůj silně proevropský postoj ale připouští, že EU musí projít mnoha reformami. „Je potřeba změnit řadu věcí, především hlasovací procedury. V citlivých oblastech jako jsou daně a především zahraniční politika stále platí jednomyslnost. Právo veta je ale luxus, který si Evropa v dnešním divokém světě nemůže dovolit,“ je přesvědčen Trunečka.

Také zdůrazňuje důležitost stabilizace Západu a rozšíření Unie: „Nechceme mít na západním Balkáně nestabilní proruský prostor, který začne vystupovat antievropsky. Samozřejmě je to dlouhodobý proces, ale nemůžeme ani nechat Ukrajinu mimo EU, protože členství je její bezpečnostní garance.“

Boj mladých v politice

Co ale říká na námitky, že mládí v politice znamená také nedostatek zkušeností? „Na to bych odpověděl, že mladý člověk má zase jiné životní zkušenosti než člověk, kterému je padesát let. Politika by měla být reprezentativní a genderově i věkově rozmanitá. Bohužel spousta starších lidí nám tu důvěru dát nechce,“ reaguje Trunečka.

Jako výhodu mladých popisuje především schopnost autenticky a efektivně komunikovat na sociálních sítích. Přiznává ale, že boj s Andrejem Babišem v tomto ohledu není snadný. „Nemohu Babišovi a Schillerové upřít body, které získávají na TikToku. Mohou být bizarní, ale v momentu, kdy desítky, možná stovky tisíc mladých lidí znají pouze je a snad ještě Petra Fialu, protože je premiér, je ten jejich úspěch zjevný,“ říká Trunečka.

V Bruselu u poslance Jana Farského nyní Trunečka působí převážně právě jako člen týmu pro sociální sítě. Samotné město si ale zatím moc neoblíbil: „Člověk Brusel buď miluje, nebo nenávidí a já jsem si k němu bohužel ještě moc nepřičichnul. Ale má to tady tu skvělou výhodu, že se odsud dá snadno odjet. Za hodinu a půl jste v Paříži, za dvě hodiny v Londýně. Je to rychlejší než z Prahy do Brna.“


Jan Sháněl
Jan Sháněl
Jsem minarchista, básník a rádoby filozof. Ve volném čase hraji netradiční sporty, poker nebo chodím debatovat s bezdomovci. Pasivně i aktivně se věnuji literatuře a mou největší láskou je filmografie. Jednou bych chtěl napsat názorový text o bílé, betonové zdi, který by pobavil sto lidí. Na Vyšší odborné škole publicistiky studuji 2. rokem.
Další články autora