Kvůli kariéře v e-sportu přerušil studium. Monsteerr posbíral úspěchy i v zahraničí
Počítačová hra Valorant je jedna z nejznámějších ve světě e-sportu. Mezi přední hráče patří i dvacetiletý Ondřej Petrů, který vystupuje pod přezdívkou Monsteerr. Zahrál si za několik předních týmů, jako například Team Heretics, Acend a momentálně působí v KOI Fénix. Už od svých sedmnácti let patří mezi nejlepší v Evropě.
Jak jste se dostal k profesionálnímu hraní Valorantu?
Od malička mě bavily počítačové hry a měl jsem soutěživou povahu. Když oznámili vydání Valorantu, hned mě zaujal. Líbilo se mi, že kombinuje něco z taktické střílečky se schopnostmi postav. Bylo to něco nového, co spojovalo to nejlepší z her, které jsem měl rád. Je těžké říct, jak jsem se dostal k profesionálnímu hraní Valorantu. Prostě jsem věděl, že až vyjde, tak do toho půjdu naplno a udělám vše, abych se profíkem stal.
Kolik času obětujete tréninkům?
Můj režim je poměrně intenzivní, protože konkurence ve Valorantu je obrovská a člověk nesmí polevit. Běžný den začínám tím, že se individuálně rozehraju. Tomu věnuju zhruba hodinu denně. Potom máme s týmem společné tréninky, ty obvykle trvají několik hodin, často třeba pět s krátkými pauzami mezi jednotlivými zápasy. Společně procvičujeme naše strategie, zkoušíme nové taktiky a sehráváme se v různých situacích.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch, at´ už jde o turnaj nebo osobní výkon?
Když se ohlédnu, pár úspěchů, na které jsem hrdý, by se našlo. Obrovské pro mě bylo už to, že jsem v sedmnácti letech podepsal smlouvu s Teamem Heretics, tedy velkou organizací. Mezi konkrétními výsledky si vážím toho, že jsme s Acendem dokázali dvakrát po sobě vyhrát Challengers East: Surge, což je vlastně východoevropská liga. Dokonce jsem tam získal ocenění pro nejlepšího hráče, což mě potěšilo, protože to bylo odměnou za dřinu a stabilní výkony během celé sezony.
Dá se hraním uživit i na české scéně, nebo se musíte dostat do zahraničí?
V Česku je to momentálně, v případě Valorantu, hodně těžké až nemožné. Jediná organizace v republice, která se stále drží, je Enterprise, ale ani ta nemá v současnosti žádného domácího hráče. Takže Češi musí do zahraničí, aby se uživili. Ale ani tam týmy nenabízejí tolik peněz, jako dřív. Je pro ně totiž těžké dostat se do nejlepší soutěže a tím pádem nechtějí platit za něco, co je těžko dosažitelné.
E-sport může přinášet určitou míru tlaku od fanoušků, kritiku nebo očekávání veřejnosti. Zažil jste něco takového?
Jsou to věci, které k profesionálnímu hraní neodmyslitelně patří. Když jsem začal hrát za známější týmy, okamžitě to znamenalo víc pozornosti. Najednou vás sleduje spousta lidí, at´ už fanoušků, nebo kritiků, kteří každý váš výkon hodnotí. Zažil jsem situace, kdy nám třeba nevyšel zápas a na sociálních sítích se objevily negativní komentáře. Ze začátku mě to docela trápilo, ale uvědomil jsem si, že na internetu bude vždycky někdo nadávat a důležitější je, co si myslí lidi okolo mě.
Byly nějaké momenty ve vaší kariéře, kdy jste se musel vypořádat s neúspěchem?
Určitě ano, e-sport není jen o výhrách. Například, když jsme hráli turnaj o postup do elitní evropské ligy, očekávání byla obrovská. Vyhráli jsme v tom roce oba splitové turnaje bez jediné porážky ve finále. Jenže pak jsme narazili na silné soupeře v bitvě o postup a tam jsme nakonec neuspěli. Byl to pro mě obrovský neúspěch, protože jsme měli skvěle rozehranou sezonu a najednou stopka těsně před cílem. Cítil jsem zklamání, trochu i vztek na sebe, jestli jsem nemohl udělat víc.
V roce 2023 jste si dal pauzu od e-sportu, abyste dokončil střední školu. Jaké bylo opustit profesionální scénu a co vás přesvědčilo k návratu o rok později?
Rozhodnutí dát si pauzu nebylo vůbec lehké. Plánoval jsem ji původně až v roce 2024, což byl rok, kdy jsem musel nastoupit do maturitního ročníku. Přerušení studia v České republice jde totiž jenom na dva roky. Jenže právě v roce 2023 jsem vyhořel. K návratu mě přesvědčilo právě to, že jsem rok nehrál a vrátila se mi chut´ znovu začít soutěžit.
Co pro vás znamená být profesionálem ve Valorantu a jaké jsou vaše cíle do budoucna?
Je to pro mě obrovská čest a splněný sen. Když si uvědomím, že dělám to, co mě baví, poznávám svět, nové lidí, a ještě za to dostávám zaplaceno. Jsem vážně rád za to, co mám a dělám. Budoucnost je pro mě momentálně jednoduchá, začít po škole zase dřít naplno a dostat se zpátky do první ligy, jelikož teď jsem pouze v akademii.