Kvalifikovaných trenérů dogfrisbee je nedostatek, říká mistryně České republiky Michaela Andrová
Dogfrisbee je oblíbená volnočasová aktivita i soutěžní sport. Jeho hlavní podstatou je, aby pes chytil hozený disk ještě za letu, k tomu může s páníčkem přidat i různé zriky. Sport vznikl ve Spojených státech, v nultých letech se pak dostal i do Evropy. Do Česka pak v roce 2006. Od té doby se mu věnuje i Michaela Andrová (35), které je mimo jiné i mistryní ČR ve volném stylu.
Dogfrisbee světu poprvé představil student Alex Stein v sedmdesátých letech minulého století. Zatímco baseballoví fanoušci na stadionu v Los Angeles během přestávky čekali na pokračování zápasu, Stein vběhl na hřiště a svému psu Ashleymu začal házet disk.Dogfrisbee tak bylo na světě. Od té doby sport prošel značným vývojem a rozšířil se i do mnoha zahraničních zemí.
První oficiální akci dogfrisbee v České republice uspořádal kynolog Jakub Štýbr v roce 2006. Závodnice Michaela Andrová vzpomíná, že kolem sebe dokázal vytvořit partu nadšenců, kteří se nebáli vyrazit i do zahraničí. Andrová se se Štýbrem setkala na prvním semináři, který v Česku uspořádal, během léta s ním pak vyjela na závody do Polska. Ještě ten samý rok byl založen Disc dog klub České republiky. „Začátky byly velmi veselé, vřelé a kamarádské. Dogfrisbee se podle mě do povědomí dostalo v celku rychle. Je to sport atraktivní jak divácky, tak i hráčsky,” říká Andrová a dodává, že popularitě sportu pomohlo i první Mistrovství Evropy, které v České Republice proběhlo v roce 2008.
„Na dogfrisbee je zajímavé, že je roztříštěno mezi více pravidel. Jedny z prvních jsou freestylová pravidla Ashely Whippet Invitationals (AWI), na kterých se podílel i právě zakladatel Stein,“ vysvětluje závodnice. Zavedení dogfrisbee jako samostatné sportovní disciplíny ovšem ještě nějakou dobu trvalo. „V Evropě vznikla nejpopulárnější pravidla US Disc Dog Nationals (UFO) teprve kolem roku 2000. Už dříve ale občas někdo svým psům disk házel. Pamatuju si, jak jsem jím svou fenku odměňovala při psích agility (sport, při kterém pes přeskakuje různé překážky, pozn. red.),“ dodává.
Soutěže dogfrisbee hodnotí čtyři páry očí
Závody v dogfrisbee hodnotí čtyři rozhodčí. „Jeden se soustředí na psa, jeho atletiku, zájem o hru, aportování a zákus do disku. Druhý rozhodčí se pak zaměřuje na hráče, jak hází, jak je se psem sehraný a jak plynule předvádí sestavu. Dále se hodnotí také originalita a počet chycených disků,“ popisuje Andrová.
První pes, se kterým se Andrová sportu dogfrisbee věnovala, byla border kolie Arnika Fitmin. „Bavilo mě s ní sportovat. Nejprve jsme se věnovaly soutěžím v psích agility a když jsem pak vyzkoušela dogfrisbee, úplně jsem mu propadla,“ říká její majitelka.
Podle Andrové prošel sport dogfrisbee od doby, co se mu začala věnovat, neuvěřitelným vývojem. Po lidech i psech se nyní očekávají mnohem větší výkony. „Podstata je pořád stejná, ovšem výkony jsou někde úplně jinde. Když se u nás začínalo, stačilo mít průměrné výsledky. Teď už je třeba být precizní i s nejobtížnějšími prvky,“ vysvětluje závodnice a podotýká, že o tom, co předvádí dnešní začátečníci, se tenkrát pokročilým ani nesnilo.
Dogfrisbee kombinuje házení disku s různými dalšími triky, zdroj: frisbeeland.cz
Kvalifikovaných trenérů je nedostatek
Kromě závodění Andrová už přes deset let pořádá tréninky a workshopy pro všechny zájemce o tento druh sportu, a to nejen v Čechách, ale i v mnoha zahraničních zemích. „V Evropě má nejvíce aktivních hráčů Polsko. Velmi populární je dogfrisbee i v Izraeli,“ uvádí. V Americe, která je kolébkou tohoto sportu, se hodně lidí živí ukázkami dogfrisbee, ovšem aktivních závodníků je v poměru k velikosti země méně. Česká republika je země pejskařů, a v tom se podle Andrové odráží i zájem o psí sporty. „Zajímavé je, že v Čechách a Polsku hrají především mladí lidé, kdežto v zahraničí spíš starší,“ dodává.
Podle slov Andrové je ale dlouhodobý zájem o dogfrisbee spíše kolísavý. „Některé roky je zájemců hodně, někdy naopak méně. Je výhodou, pokud se v okolí najde nějaký trenér. Vždy se lépe trénuje ve skupině nebo pod vedením. Ovšem kvalifikovaných trenérů je poměrně málo,“ popisuje současnou situaci závodnice. Další háček vidí v tom, že mnoho hráčů dogfrisbee postrádá soutěžní ambice. „Disky háže hodně lidí, bohužel už se jich na závody tolik nevydá. Přitom většina by tam směle mohla vyrazit a vůbec by se neztratila,“ uzavírá Andrová.
